Jednou to natře i klokanovi...
Život se neměří počtem výdechů a nádechů, ale chvílemi, které nám berou dech, říká se. Kolik výdechů a nádechů se najde tu, v jediném okamžiku, v jediné vteřině, v jediné chvíli, nevím. Snad i tolik, kolik je tu diváků. A to jsou stovky tisíc. Stovky tisíc lidiček, co sledují bez dechu artistické výkony mistrů řidítek. To je fandovství. Fandovství k motorům a k motorismu vůbec, fandovství k jezdcům, co se derou kupředu, riskujíce zdraví i život. To je láska k motoristickému sportu. To je GP Brno.
Letos jsem rozdýchával atmosféru Grand Prix České republiky 2011 z úplně jiného úhlu. Přímo z paddocku. I já mám svého favorita. Karla Abrahama. I já mačkám palce. A mohou mu mnozí spílat, mohou na něj házet špínu na internetových diskuzích, na různých serverech i v masmédiích. Mohou, to jistě. Ubližovat, tomu se teď moderně říká: právo na svobodný projev. Mnozí to dělají jen proto, že ho neznají. Neví, že Abaja je skromný pracovitý kluk s velkým srdcem, otevřený všem dobrým lidem.
Jednou to natře i klokanovi, to mi věřte!
Letošní návštěva 239 000 diváků, prostřednictvím televizí sledovalo GP České republiky sledovalo čtvrt miliardy lidí!
(fotogalerie není úplná a je neustále průběžně doplňována)
Předchozí 
