Haf!
Z BOBÍČKOVA DENÍČKU (část 3.)
Tak já vám zase něco na nás pejsky bafnu. O nás pejscích si dvounožci myslí, že umíme jenom vrčet a kňučet a štěkat a vůbec dělat jen takový nějaký ty naše zvuky. Ale to jste teda na velkým omylu.
Naše mimoverbální komunikace, jak by to nazvala moje vzdělaná panička, je dokonale propracovaná a kdo se jen trochu snaží, tak nám rozumí. Vždycky, když paničku napadne takový cizí slovo tak nevím, jestli nemá nějaký předky v Turecku. O mých předcích mám jasno. Děda Korbeláč je z Korbelovy Lhoty a běhal za babičkou přes les.
10 příkladů mimoverbální komunikace vypovídající o mé inteligenci:
Příklad 1.
Chci masíčko - pískám u misky. To je jasný. Kdybych pískal na nádraží, tak budu asi výpravčí nebo vlak. Na hřišti píská rozhodčí, nebo ho vypískají diváci.
Příklad 2.
Je 8:30. Pánečka musím zvednout od komplu, aby konečně šel dělat něco užitečnýho. Stoupnu si provokativně doprostřed kuchyně, hlavu na stranu a poštěkávám: „Tak zvedni už tu p.... Už je čas!!!" (Rozumí mi dokonale.) Páneček se většinou zvedne. Ani mi nenadává do Hujerů. V tom jsem dobrej. Navíc vím, že práce je pohyb a pohyb je život.
Příklad 3.
Jsem pak šťastný a vrtím ocáskem. Vyjadřuji tím dokonalou radost. Zde mám malou poznámečku. Všimnul jsem si, že páneček má také něco podobného jako já, ale nevrtí nikdy. Radostí už vůbec ne.
Příklad 4.
Chci otevřít vrátka ven - skáču na ně. Tak já vám řeknu, že tomu by měl rozumět úplně každý. Ale řekněte sami, co mám v tu chvíli dělat? To tam mám stát jen tak v pozoru, jak při hymně?
Příklad 5.
Konečně svoboda! Obíhám chaloupku a provádím kontrolu vzkazů kamarádů. Pokud se páneček chytl na zahradě nějaké práce, ňufám a značkuju dál. Jestli ale zalezl zpátky k počítači v okamžení jsem zpátky a provokativně si stoupnu doprostřed kuchyně a opakuji bod 2.
Příklad 6.
10:15 - pošta. Čím větší balík reklam řachne do schránky, tím dělám větší melu. Na jednotlivé dopisy hafnu jen 2x a ticho. Na složenky a doručenky nereaguju vůbec. Páneček mě každý den kárá, že důležitost zpráv je opačně. Nedbám. S reklamama si aspoň zatopíme.
Příklad 7.
Obléká-li se páneček do „kostelního" a bere si čistý slipy - někam pojede. Ať jede kamkoliv, vždycky mi řekne, že mi jede koupit masíčko. Kdyby tomu tak ale bylo, tak máme masíčka pro všechny vopuštěný pejsky na celým světě širým. Smutně vyju, že by se srdce ustrnulo. Snad jde jen o milosrdnou lež. Ale stejně.
Příklad 7.
Při návratu vesele vítám. Čím přijíždí páneček později, vítám veseleji. Tím se liším od paničky. Vítání provádím tak, že skočím na pánečkovy kostelní kalhoty a ve vteřině je převedu do kategorie na všední den. Všiml jsem si, že panička se s pánečkem vítá úplně jinak. Rozhodně mu neskáče po kalhotách. Nevím proč.
Potom si pánečka pečlivě očuchám a hned vím na čem jsem, kde byl a kterou fenečku potkal. Ani tohle panička nedělá.
Příklad 8.
Pozorně sleduji, jak obsah tašek mizí v ledničce, mrazničce a jinde. Tuhle jsem konečně vyňufal masíčko a zabořil jsem čumáček do tašky. „Jedeš!" obořila se mě panička: „Dyť je to svíčková!!" Když uslyším dobrý vtip - směju se. Prý je to na mně i vidět. Svíčková byla falešná!
Příklad 9.
Při jídle dvounožců zásadně dlouze sleduji každé sousto, které jim mizí v ústech tak dlouho, dokud neuslyším: „Dej mu taky kousek". Nepomáhá-li to, přidávám další vyzkoušený trik. U každého mizícího sousta provokativně polknu naprázdno. Mám téměř 100% výsledky.
Příklad 10.
Jsem výborný hlídač. Verbální komunikaci: „Haf, haf!" používám ale zcela výjimečně, neboť účinek se většinou míjí vynaložené námaze a mám potom žízeň. Štěkám pouze v případě, že dvounožci, psi a ostatní jsou odděleni plotem a vrata jsou zamčena na dva západy. Ještě si vzpomínám, že jsem štěkal na chlapy před hospodou, když si mě chtěli dát mezi chleby jako hamburger. Mysleli si, že jim nerozumím, ale se teda spletli. Hamburgery my doma zásadně nejíme.
Pokud jste si všimli, že pravidel je víc než 10 a pořád řešíte kde se stala chyba, pak jste na stejné inteligenční úrovni jako já a blahopřeji vám. Pokud ale ne, je vše v pořádku, neboť to mohl způsobit můj strhující výklad.
(Omluvte prosím jazyk, ale jen jsem přepsal Bobíčkův deníček, jak to naškrábal drápkem. Nevím jak vy, ale my tak doma mluvíme a pejsci mají setsakra tenká ouška...)
Líbilo se kocourkové? A kam dál? Tak mrkněte třeba sem:
 Předchozí | Další  |
