Maková aféra
Bojíte se srážky s blbcem? Nechutná vám jíst? Trápí vás noční můry? Třese se vám žaludek? Šikanuje vás soused? Máte navštívit psychiatra? Neřešte to alkoholem. Zkuste třeba tohle: Vypište se z toho!
Vždycky, když se zavírají brány koupališť, dostávám stejnou nabídku: „Napiš mi Něco do Vánočního čísla!"
„Něco? A co by to jako mělo být?"
„Znáš to, vánoce, svátky klidu a míru, člověk má víc času přemýšlet o sobě i o věcech mezi nebem a zemí..."
Několik dnů tedy odpovědně přemýšlím o námětu a nic. Zatímco venku řádí babí léto, já se odpovědně obklopuji skučící vichřicí, závějemi, kde jen občas dovolím lesním zvířátkům přiblížit se až k lidským obydlím, sem tam cinknu rolničkou a líznu pod nosem purpurou, aby kožichy místních horalů voněly starozákonně - hlavně však stylově - do této kulisy rámuji děj.
Dny však ubíhají a já mám pořád jenom ten rám. Naštěstí mám souseda. Inspirativního souseda. Pro tento případ ho pojmenuji Pantůček, aby nevzniklo podezření, že jde o někoho jiného.
„Zvedni si ten komín aspoň vo dva metry!" křičí na mě přes plot, „nebo si pudu stěžovat na Národní výbor!"
Vím, že tam půjde. Je přece čestný muž. Co řekne, to udělá. Nebylo by to poprvé. Náš pes močí na jeho vrata, voda z naší střechy mu zatopí jeho sklep, jeho slepice se oběsila na našem blbým plotě, zatímco náš kohout kokrhá celý den..., a fakt jde na ten Městský úřad, co mu ještě dneska říká Národní výbor.
Jdu si dát raděj kafe a zakousnu kus buchty. Byla maková. A hele! Konečně námět. Já mu ukážu. A je to tu: Maková aféra!
Tak to vám v jedné malé vesničce, ne velké víc než dlaň, ne víc než 26 čísel popisných, soused Pantůček dostal od statku hrnek máku. A hned, že si upeče buchty, než mu ten mák žlukne a zhořkne. Zadělal těsto, naplnil buchty mákem a strčil plech do trouby. Jak se ale zvyšovala teplota, začalo to divně cítit, páchnout a smrdět jak deset čertů...
Zvoní zvonek! Listonoška. A hned spustí: Mám tady balíček!"
„No to je skvělé," jásám.
„Ale ne pro vás. Pro pana Pantůčka, vezmete mu to?" ptá se a já nevidím balíček, ale balík a táhne se s tím jak ten soumar, no bratru tak 15 kilo. Je mi ji líto, tak to podepisuji a číhám na příjezd adresáta.
„Cos to podepisoval, seš normální?" zdraví mě ve vratech po 18 hodinách číhání Pantůček a pak mi zabouchne těsně před nosem. Mám štěstí. Nejsem Cyrano a nepřicházím o nos. Ten z Bergeracu.
Ježiši, to je zase den, já mu dám, já mu ukáži, já mu zasmolím, teď si to tedy ten Pantůček slízne.
...a z trouby se vyvalil dým, že by se ten maglajz dal krájet na nudličky, plech se rozžhavil do červena, pak se zkroutil a všechno puklo jak pouťový kaštan a divná hmota počala požírat troubu a roztékala se po podlaze a dělalo to dokonce „voči" a žvatlalo to něco jako: „Ťutuli, muťuli, a chroust, chroust." A jak se to rozběhlo po kuchyni, žrala ta hmota všechno, co jí stálo v cestě...
Bylo pozdě odpoledne a začínalo být chladno. Zatopil jsem si.
„Tak co budeš s tím komínem dělat?" ozval se venku soused. „Hulí ti to rovnou do mých oken!"
„Máš smůlu, asi nic, až se vítr otočí bude zase tvůj kouř otravovat mě," vyhodnotil jsem situaci.
Než lidé stačili přispěchat na pomoc, celá chalupa, číslo popisné 13 se změnila na haldu organických i anorganických sloučenin a po sousedských žabomyších válkách už nikdo ani nevzdechl. Naštěstí energie těchto přeměn nebyla nevyčerpatelná, ale konečná. Chalupa ale zmizela a zbylo po ní jen děsivé pekelné propadlo. Zúčastnění v hrůze s očima velikosti pingpongových míčků sledovali to zvláštní divadlo, když nové výkřiky zazněli z opačného konce vesnice.
Já mu dám bonzákovi. Cože? Že v tom pekle zůstal? Ale tak to zase ne, to by měl dost jednoduché, v poslední chvíli Pantůčka zachránil obecní blázen Jiří Brousil, poněvadž ničemu nerozumněl. I s Máňou. (To je jeho kočka). Brousil je rázem hrdina.
Z katastrální mapy obce a okolí během pár týdnů bylo nutno vymazat sto šest stavení, dvanáct chlévů, pět stodol, hospodu a jednu psí boudu. Katastrofa tak nabyla na světovém rozměru a na senzačnosti. Místní zemědělci se přes noc rekvalifikovali na obchodníky se suvenýry a turistický průmysl vzkvétal.
Tušilo se, že příčina těchto prapodivných událostí počala od máku. Katastrofy však explodovaly zcela nevypočitatelně a zachvátily celý kraj. Maková aféra se šířila, bezpečnost obyvatel klesala, masmédia jako roznašeč špatných zpráv plesala.
Tyjo. Do háje. Vždyť tam nemám žádný vánoce, žádnou pohodu, kam utekli jelínci? A kde jsou rolničky rolničky? Zaváté chaloupky vonící purpurou? A už vůbec ne žádné zamyšlení, žádné odpuštění, žádná láska. Ale jak se to někdy stává, povídka si začala žít svým vlastním životem a dělala si co chtěla. To znají všichni co píší. Zkusím to nějak napravit.
„Kdyby si lidé víc všímali maličkostí, museli by si všimnout toho, že je spletla ta velikost makových zrnek a tak jim unikla podstata," prohlásil jednoho večera nenápadný muž v hospodě U kultúráku. Muž chtěl pokračovat, ale nikdo mu nenaslouchal. Chtěl možná říci, chtěl možná naznačit, že nás navštívila vesmírná inteligence. Přistála někdy zjara na makovém poli a dokázala se dokonale maskovat. Celou sezónu kopírovala okolní makovice, rostla, kvetla a zrála a od originálu byla dokonale k nerozeznání. Vesmírní návštěvníci snili o tom, že budou příští rok znova zaseti a to už jich pak budou miliony. Co zrníčko, to jedna osádka kosmické lodi s posádkou. Co makovice, to flotila. A vidíte, skončili a vybublali v buchtách. Netušili totiž, k čemu lidstvo ty makovice pěstuje.
Muži ale nikdo v té vřavě nenaslouchal. Tak ten nenápadný muž chodil od jednoho k druhému. Teprve Pantůček zareagoval. „Víš ty co? Tebe jsem hledal! Ty seš ještě větší vůl, než můj soused a típl vajgl v popelníku, kde několik ukázkových makových zrnek leželo.
Ten večer se z hospody u Kultúráku nevrátil nikdo.
Moc vánoční to nebylo, co? Jako varování? Snad ani tohle ne. Poučení? Ani náhodou. Ale co. Mně se ulevilo. Vlastně je mně toho Pantůčka docela líto a začínám ho mít i rád. On za tu svoji povahu vlastně snad ani nemůže. Asi ho poznamenal a ocejchoval život. Prostě terapie k nezaplacení.
Že nepíšete? Zkuste to! Jen tak, Sami pro sebe. Uleví se vám. Jsou věci, kterými zkrátka nepohnete a zbytečně se budete trápit.
Líbilo se kocourkové? A kam dál? Tak mrkněte třeba sem:
 Předchozí | Další  |
