10. dimenze – přednáška

Vážené kolegyně, vážení kolegové!

10. dimenze - přednáška      Dovolte mi, abych vám dnes objasnil to, co do dnešního dne bylo sice již objasněno, ale většinou nepochopeno a stále je to zahaleno tajemstvím a rouškou. Vošahlík, nevrťte se mi tam vzadu! Zatímco první, druhou a třetí dimenzi pochopí každý a většina také i čtvrtou, tak pátou dimenzi pochopí jen vyvolení, šestou děkan, sedmou jen rektor, snad... a desáté dimenzi rozumí jen Pán Bůh.

     Pro ty, kteří si myslí, že pátá a vyšší dimenze, česky rozměr, se objevuje vždy, když měříte poličku do knihovny a pokaždé vám vyjde jiný rozměr, tak těmto posluchačům moje přednáška určena není. Chce to buď silnější brýle, nebo více pečlivosti.

     Prosím tedy, začínám výklad a můžete si dělat poznámky. Na počátku je bod. Nemá žádného rozměru, ani času a nemá nic z toho, co nás umocňuje výše, je to takový jen takový malý axiom, takové malé prd ve vesmíru. Teprve, když spojíme dva tyto charakteristické body, jak jsem je nazval v minulé větě, dostáváme úsečku, která má svou délku, tedy, konečně rozměr. Na světě je tedy 1. dimenze. Zde si povšimněte, že ve svém výkladu postupuji pomalu, abyste stíhali...

     Zkřížením takovýchto dvou úseček získáváme dimenzi 2. Má to šířku, délku, ale je tu znatelná absence hloubky. Jasně. Jste jako král na kartě. Pochopili všichni? Dobrá, tak dál.

     3. dimenze je svět, ve kterém žijeme, to znamená naše vidění světa. Má to tedy tři rozměry: šířku, délku i hloubku. Zde bych se nezdržoval. Nespěte mně tam vzadu, Vošahlík!

     4. dimenze je taková, která obsahuje logicky všechny tři rozměry dimenze nižší, navíc však vstupuje čas. Jak bych vám to vysvětlil... No tak představte si, že stojíte v nádražní hale a uvědomujete si své trojrozměrné proporce, své tělo, které právě zpracovává výbornou zkonzumovanou snídani a navíc čas ve kterém se vyskytujete. Je 10:20. Neznáte ale svoji budoucnost a nemůžete postřehnou dimenzi vyšší. Jdeme na ni.

     5. dimenze. Čas plyne. Najednou si uvědomujete všechny varianty, které mohou nastat ve vaší budoucnosti. Je tedy 10:20 a vlak jede v 10:30. Máte 10 minut času. Postřehujete již také všechny možnosti v čase. Každá dimenze ale samozřejmě obsahuje a sumarizuje vlastnosti dimenzí nižších. Máte také tisíce možností rozhodnutí: Můžeme si koupit noviny, získat informaci a stát se do 10 let milionářem, nebo zakoupit si v bufetu pití a doplnit pitný režim, prohlédnout si architekturu foaé a spravit si své umělecké oko, nebo jen tak - koukat po holkách a spravit si oko normálně.

     Pojednou ale vystupuje do popředí vlastnosti dimenze nejnižší, spojí se dva axiomy a zcela potichoučku a bez varování se ozve takové to známé atavistické prd - prd! Jen takový malý pjunkvalíček. Zatím... 5. dimenze dává možnost volby budoucnosti, potažmo volbu vašeho osudu. Mám hledat sociální zařízení, nebo odložíme akci na vhodnější dobu? Abyste se správně rozhodli, musíte se dostat do dimenze vyšší a upgradeovat se.

     6. dimenze totiž zohledňuje nejen celý váš vesmír, ale i vesmíry okolní, jejich vztahy k vám a možnosti. Dle toho také volíte vaše rozhodnutí a vlastně také váš osud. Toalety sice nacházíte, ale i ostatní subjekty (vesmírné objekty) mají v tomto čase jaksi zrovna také napilno a tvoří před zařízením docela frontu. Čas běží a vy musíte volit jinak, neboť jemné pjunkvalíčky vystřídal bouřlivý barbušák. Barbušák naštěstí zanikl v hlášení nádražního rozhlasu, že váš vlak odjíždí již za 3 minuty, ale následný páchnoucí ploužák zajistí, že ostatní systémy odpuzujete.

     7. dimenze. Pojednou vám vyvstanou v mysli všechny podobné situace, od big bangu, tedy velkého třesku, safra, Vošahlík, no co koukáte? Sledujete mě vůbec? Tedy, abych pokračoval, všechny naše podobné příhody od vzniku vesmíru, tedy v tomto případě od našeho narození, až do tohoto okamžiku. Všechny ty plné plínky, nočníky, později porcelánové mušle..., až po tento osudový okamžik. Den po dni, případ od případu. Dobře vím v tuto chvíli, co jsem, kde jsem, že mám maturitu, tři státní zkoušky, v kolik hodin odjíždím, kam jedu, dokonce proč, jaké docela podobné starosti mají okolní vesmíry, ale ještě neumím situaci řešit. Musím vstoupit ještě do vyššího levelu.

     8. dimenze. Abyste pochopili, musíte se s jinými vesmíry spojit. Pravda, je zde jiné světlo a jiná gravitace existuje jaksi mimo nás a pochopit to, je vlastně prosté. Pamatujete, si Vošahlík, jak jsem spojovali dva prdy a vznikla dimenze první? Stejně tak postupujeme i teď. Fronta postoupila. Heslo v téhle vteřině! Stáhnout půlky a postupovat pouze šoupáním nohama. V žaludku to žbluňká a škrouká a bublá, nafukuje se, tlusté střevo se pak nadýmá a svěrač je zatěžován již kritickým tlakem. Vy pak, jen tiše sténáte bolestí. Ne, nyní již žádné plyny!!!

     9. dimenze. Jsme téměř u cíle naší vědecké práce. Kupujeme si 20 cm toaletního papíru za deset penízků (v této dimenzi peníze stejně dávno již nemají žádnou hodnotu, ani význam) a čekáme na ukončení činnosti jakéhokoliv z objektů vesmírů za jakýkoliv dveřmi, abychom jej nahradili. Potíme se a cítíme už blízkost samotného Boha. Naše mysl je již nekonečně mnoharozměrná. Čas se zastavil a přestává existovat!!! Začínáme se modlit.

10. dimenze - přednáška      10. dimenze. Potkáváme se s Bohem. Prkénko je ještě teplé a vyhřáté předešlým systémem. Vyšlo to i se sundáním kalhot. Dochází k bouřlivé dekonzumaci. Zatímco při tom prožíváme postupně všechny dimenze, nádražní rozhlas oznamuje, že náš vlak odjíždí. V této vteřině máme zpocené čelo a zcela jiný osud. Kam jsem chtěl cestovat je mi vlastně jedno. Vzpomínám, že někam za Studénku. Bylo 8. 8. 2008.

     Co zase Vošahlík, že jste již v 5. dimenzi? No tak utíkejte, ať se nám z toho nezblázníte!