Velikonoce

nemám rád a nejraději bych je strávil v Číně. V Číně se Velikonoce neslaví vůbec. Velikonoční pondělí bych pak nejraději nahradil obyčejným volným dnem anebo ho rovnou přeskočil a probudil se z neděle rovnou do úterka. Tradice jsou ale prý to nejcennější z kulturního dědictví národa. Podle etnografů jsou u nás velikonoční zvyky směs tradice především pohanské, židovské a křesťanské. Mám na mysli vejce, kuřátka, beránka, mrskut, vodní lázeň a velikonoční říkanky. Tyto, nevím proč,  na rozdíl od vánočních mají  ale většinou infantilní obsah. Nikde jsem exaktně nepřišel například na to, proč se říká: Hody, hody, doprovody!

Až jednou. Narazil jsem na informaci, že původně Velikonoce trvaly 8 dní a končily nedělí vodní - doprovázela ji voda a přaháňky.

Jen zajíc, zajíček náš není. Zajíc co snáší vejce pochází z legendy byzantské. Podle této legendy bohyně  Easter (podle ní také Easter - velikonoce angl.)  proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíčka, který pak z vděčnosti jí každé jaro kladl vejce jako pták. Tak to je už ale na prášky a na prohlídku u odborného lékaře. Ale nic proti tradicím Easter.

Již v dětství mě vysílali v to inkriminované dopoledne oběhnout tetky a strejce. Prý: „Jít na mrskut!“. V jedné ruce pomlázku (mrskačku, šlehačku, švihačku, hodovačku, houdovačku, karabáč, sekačku, dynovačku, pamihod, korbáč, karabinu, čugár, tatar, kocar, žílu), ve druhé pytlík na vajíčka a v hlavě: „Tetičko, vajíčko, su tady sám! (V)Zkázal Karel i Kadlička, abys dala dvě vajíčka…,“ pak nastává v říkance specifikace barevnosti a kupodivu, ačkoliv se nikde v okolí žádný Karel ani Kadlička nevyskytovali, tak na ten vzkaz tetky slyšely. Tak funguje  tradice.

Jindy jsem potěšil nehodou. Ničím člověka nepotěšíte víc, jak cizím neštěstím. „Panímámo zlatičká, darujte mi vajíčka, nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička, do horního rybníčka a z rybníčka do louže, kdo jí odtud pomůže?“ A panímáma hned běžela pro vajíčka a já jich měl kolikrát tolik, že mi z nich bylo týden špatně a vejce natvrdo nemusím dodnes.

Tehdy jsem si myslel, že mám ty nejhorší velikonoční pondělky za sebou. Mýlil jsem se. V ruce pomlázku (pochází prý od slova pomladit – ha, ha), buším na první sousedku: „Já jsem malý zajíček, měl jsem košík vajíček, utíkal jsem kolem vody…,“ a přitom se snažím sousedku v rytmu říkánky „pomladit“ povinným výpraskem. Ještě než ale stačím sdělit, jak zajíček katastrofálně dopadl, už mě zve dál a ve vteřině je na stole velká štamprle něčeho ostřejšího.

„Áááá,“ vrhnu do sebe naráz obsah, abych neurazil. „Ta je teda. (Ta píše!) Nejmíň čtyřiapadesát, co?“ snažím se pochválit kvalitu. To jsem ale neměl dělat, neboť v zápětí je sklenička dolita. Teď určitě řekne: "Tak ještě do druhé nohy…"

Bingo! Uhodl jsem! Již jsem ale opatrnější a při představě, kolik sousedek mě ještě čeká, už jen pomalu ucucávám. „Ti nechutná, nebo co? Hoď to do sebe ať nekulháš!“

„Něco na zakousnutí by nebylo?“ snažím se odvést pozornost a zadařilo se.  Jen moment stačil na to, abych sousedčinu nepozornost využil a obsah skleničky skončil v květináči. Snad si nevšimla, ale stejně mám výčitky. Tolik škody!

„To jsem to ale hostitelka. Mám tady koledníka a on je na sucho,“ a dolévá mi další a vůbec nedbá, že nejsem ani trojnožka, čtyřkolka nebo pětikolečko a stonožka už ani náhodou. A to mi zbývá ještě čísel popisných dvacet šest. Fakt silná tradice. To přece nemůže normální člověk vydržet.

Statečně ale pokračuji, neboť nechci nikoho urazit. Buším na další a další dveře a stále omlazuji, cosi povídám: …utíkal jsem podle vody, liji panák do jedné nohy, jak nesl zajíček košík, potkala ho koroptvička, a já říkal: ne,ne,ne…,  a hezky do druhé, do třetí…, šílený a květináč nikde! Svět se se mnou začíná točit a houpe se jako tuhle Japoncům. Chybí už jen to tsunami. „Tetičko, vajíčko, já zajíček, zajíček, na másle smažený, na okénku chlazený…, pak už jen kecám a další omlazování a další smrště panáků, další tvrzení o malým zajíčkovi, že najednou se slyším jak blábolím: „...já koblížek, koblížek, já utekl jsem babičce, já utekl jsem dědečkovi a tobě babo taky uteku! Jen počkej, zajac!“

Trapas. Teprve teď jsem hody, hody, doprovody pochopil. Potřeboval bych doprovodit domů. Ale ani sousedka se moc nebaví a nijak neřičí nadšením. To velikonoční pondělí může díky tradicím se dočkat od opilců, jako jsem já, čehokoliv. Od výprasku po koupel v potoce nebo ve vaně. Vše je tolerováno a vše je dovoleno. Je to traumatizující. Ale co dělat, ten její je taky někde jinde, jako já, nebo dokonce si už ustlal někde u Stely pod stolem. Tradice jsou z kulturního dědictví národa podle národopisců přece to nejcennější! Jak které. Tvrdí se, že Velikonoce jsou mimo jiné svátky jara, narození a omlazení. Pro mne velikonoční zvyky znamenají především otravu alkoholem a smrt několika milionů mozkových buněk. Abych neurazil. Ze všech velikonočních zvířátek mi není blízký ani zajíček, ani králíček, kuřátko, nebo beránek, ale pořádná opice! Z opice se pak léčím mnoho dní. To je taky jediný zvyk, který se u nás dodržuje opravdu důsledně! Jen se divím, že se o tom nikde nepíše…

Líbí se vám tradice pondělního velikonočního mrskutu?

PS: Světově unikátní akce se na Červené velikonoční dopoledne koná už od roku 1445 ve městě Olney v hrabství Buckinghamshire. Je to speciální palačinkový závod, Pancake Day Race. Koná se na památku hospodyně, která v onen den pekla palačinky, když tu náhle zaslechla zvon, zvoucí ke zpovědi. Vyběhla ven, nechavši na sobě zástěru a v ruce stále drživše pánvičku. Od té doby se pořádají závody, kterých se tradičně smí zúčastnit jen ženy, a ty navíc musí být oděny v sukni, mít zástěru a na hlavě čepeček. V ruce drží pánev s rozpáleným olejem a palačinkou. Přesně v 11.55 závod startuje na tržnici a účastnice se snaží co nejrychleji zdolat vzdálenost 375 m ke kostelu, přičemž musí palačinku třikrát otočit ve vzduchu, v kostele jí odevzdat zvoníku a za to od něj dostat polibek. Rekord z roku 1997 drží hospodyně, jíž se to vše podařilo za 63 sekund.

Líbílo se vám kocourkové? Nevíte kam dál? Tak se mrkněte třeba sem:

proč se říká: vzít někoho na paškál a jak to překvapivě souvisí s Velikonocemi

proč se říká Tři králové, když nikde není doloženo..., proč na Hromnice zimy polovice, proč svatý Martin, proč se slaví svátek Všech svatých, proč památka zesnulých, proč svatý Mikuláš, proč svatá Lucie noci upije a dne nepřidá, proč má svatý Silvester svátek právě na Silvestra