Jak jsem digitalizoval
Tož ja. Žiju si už pěkných pár let v klídku mezi lesy a nechávám se otesávat přírodou. Příroda je tu krásná, ale tvrdá. Večer, unavenej jak samice králíka po vrhu, zapadnu do křesla a pustím si bednu, abych ani tady nebyl za blbce. Jednou jsem ale div nevyskočil zase až ke stropu. Prý se i na mě do pohraničí řítí ta digitalizácia, nebo jak se to tento menuje. Musel jsem teda zvednout zadnicu a něco s tím udělat. Žiju tady sám bez ženský a normálně si teda všechno dělám sám, ale jak ty digitální vlny fungují, fakt nevím. Na to jsou určitě ve městě nějaký vodborníci, tak co bych si dával do hlavy nějaký zbytečný klíny s jedničkama a s nulama.
Ke všemu je to z mý chaloupky všady daleko jak do Říma. Ale, osud je milosrdný a předvídavý. Mám internet. Ta vymoženost už dorazila a tak mám teda všechny informace k dispozici a když něco neznám, mám teda ten Seznam, že jo. Probral jsem prodejní stránky a nechal si poslat tu bednu aj s tím satelitem, bo prej jinak tu digitalizáciu tady v lesích do kupy nedám.
Když jsem to rozbalil, tož to sem byl docela zklamanej. Místo televizní bedny mi poslali jen jakési plochej vobraz, velkej jak vokno od mýho záchoda, ale to prej je dneska normální, že prej je to ten LCD. Aj ten satelit byl dost divnej, protože já měl zafixovaný ještě vod prvního sputníka, že satelit je oběžnice. Tudleto teda byl jen takovej talíř jak na rýžování zlata a vůbec vokolo ničeho to nevobíhalo.
Abych ale furt nebrblal. Voni k tomu teda přibalili aj návody v 26 řečech, tlustý jak ta Ottova encyklopedia. Když jsem se ale dočet, že je to zas jen nějakej manuál, teda asi zas nějaká práca, který mám beztak dost, tož sem tu bichlu radši hned hodil do hnoja. Eště bych sa musel na starý kolena učit nějakej ten světovej jazyk, že jo. Třeba tadžichistánsky nebo nedej bože ruskou azbuku.
Čučel jsem na tu elektroniku tak ze dva dny a když jsem zjistil, že to sice možná dohromady dám, ale nenastavím na tu družicu ani s přítelem Seznamem, sedl jsem na fichtla a valil do města. Jenže jsem jaksi v těch nervách přehlíd, že je neděla. Naštěstí končila zrovna v kostele mša a proti mně zrovna de Joska. A že jako žádnej problém, tady to dělá nějakej Pepa. Pepa Zvnějška. A že mu mám teda jako zítra zavolat.
Pondělí: Volám teda firmu Zvnějška SAT TURBO. A že prej jo, ale nemá sebou diář, ať volám večer. Večer už asi diář našel, a že by to šlo, snad v pátek, nebo v sobotu a že mi zavolá. Určitě.
Pátek: (Čekám.)
Sobota: (Stále čekám.) Nezavolal. Tož teda jsem vodhodil jako tu hrdost a volám já. Slyším, že jede v autě. „A jaký ten satelit vlastně chcete?"
„Jak jaký? Já ho mám už doma, potřebuju ten krám jenom zapojit."
Snad se ten pan Zvnějška víc věnoval řízení jak telefonování. „Cože?"
„Že už mám satelit doma!"
Vztahy se ochladily jak vo zmrzlejch. „Jó milej pane, to máte složitý, nejste na světě sám, víte co? Zavolejte mi tak někdy příští týden."
„Pane Zvnějška, já vím, že nejsem sám! Na světě je 7 miliard lidí. Vím to z toho Seznamu." Hovor se přerušil. To víte jsou tu kopce, bory..., hory, doly, černý les.
Příští středa: Volám. Pozdravil mě ale jen záznamník: „Dovolali jste se na firmu Zvnějška ble, ble, ble... TURBO. Vzkazy nezanechávejte, nevybírám je."
Příští pátek: Nevolám. Už nemám sílu. Čekám. Šak co, jednou jsem četl na Seznamu, že kdyby člověk čekal na ideály, stráví život v čekárně. Ale to prej platí vo babách, tak nevím jestli taky vo řemeslníkách. Nechci vyměnit chaloupku za čekárnu.
Příští sobota: Cvičím jógu. Musím vyrovnat energii v čakrách, zvednout hadí sílu kanálem šušuma, dosáhnout nirvány a získat tak v duši ten nekonečný klid, mír a lásku. Jedině tak zjistím, kde dělám chybu.
Příští neděle: Klid u buddhistů jsem nezískal. Nadávám teda jak muslim a volám na pomoc toho jejich Aláha. Aláh měl zrovna ten den asi taky zalehlý ušiska, takže mě asi neslyšel. Jdu teda jako do kostela ke křesťanům pomodlit se k Nejvyššímu. Cesty Páně jsou teda opravdu nevyzpytatelný. V druhé lavici sedí Jozka. Hned po mši se ke mně hrne. „Tak co? Už ti to valí?"
„Nevalí, mám to furt v krabici."
„To není možný. Von ti Zvnějška dovez saťák a nezapojil ho?"
„Nedovez, já ho objednal na netu."
Čučel jsem, jak Jozka začal vomdlívat. „Jó kamaráde, tak to ti teda nezávidím. To ti asi Pepa dělat nebude. Von cizí satelity nemontuje."
„Že ne? Dyť mu to musí bejt jedno?! Práca jako práca, když je ta kríza."
„Jó, tak tos teda pochopil pěkně blbě. Krize je! Ale finanční. Ne pracovní. Vo prácu tady nikdo nestojí, když nepřihodíš prachy za rabat!!! Budeš muset asi říct někomu za hranicama. A radši jim namelduj, že seš jako bezradnej, úplně blbej a nechutně bohatej a žes to dostal jako dárek. Jinak se nechytneš ani za čárou."
Konečně jsem pochopil, jak to s tou digitalizáciou vlastně je. Zvnějška je jednička a já ta nula.
Další pondělí: Volám, poučen, za kopečky. „Že teda prej jo, ale že nemají diář, tak ať zavolám večer." Večer se dozvídám, že snad v pátek, nejpozději v sobotu (my se snažíme vyhovět i o víkendu, víme?), že teda v sobotu by to šlo....
Další pátek: (Čekám.)
Další sobota: (Stále čekám.) Nevolá nikdo....
Jak je to dál už opravdu víme...
.
.
.
Vzdálená neděle: Vypnuli analog! Ze starý bedny si můžu udělat akorát tu králikárnu. LCD má fakt krásnej rám. Černej jak pomník. Takovej si pořídím, až mě z toho jednou jebne.
Hodně vzdálené pondělí: Vytáhl jsem z hnoja ten manuál.
Hodně vzdálené úterý: Našel jsem v tý bichli rodnej jazyk. Čeština byla hodně zašitá uprostřed, tak tolik nepáchla.
Hodně vzdálená středa: studuju
.
.
Hodně vzdálená sobota: stále studuju
Hodně vzdálená neděle: Udělal jsem si to sám...
Příště si teda na tým Seznamu seženu k satelitu aj dajakú babu. Já budu vobíhat s tím talířem vokolo chalupy sám a budu číhat, kde ta družica zrovna lítá a vona bude čučet jakej ten vobraz je a jestli nám ty nuly a jedničky moc nekostičkujou nebo nezrní. Hlavně, že si nebudu muset všechno dělat sám. To jsem pak vyhoněnej jako ten králík.
No, tak teda jo, eště přidám pointu. Nebydlím 2 km vod hranice mezi Ruskem a Tadžichistánem, ale na hranici mezi Moravou a Čechama. Hold, chudej kraj a všady daleko jak do Říma...
Nechcete někdo náhodou link na Pepu?
Líbilo se vám kocourkové? Nevíte kam dál? Tak se mrkněte třeba sem:
Proč a jak asi vzniklo slovo reklama
 Předchozí | Další  |
