O koblížkovi
Záznam svérázného vyprávění pubertální gymnazistky své malé sestřičce. To nedám, ale dáš! V podstatě je to húúústý! Přesně tak! Waúúú!!!
Žili byli dědeček a babička. Měli chaloupku se zahrádkou v malé vísce mezi lesy a loukami. Jednou poprosil dědeček: "Usmaž mi, babičko, koblížek!"
"To nedám!" ozvala se babička.
„Cože? Ty nedáš koblížky? To snad není ani pravda. Vždyť jsi mi je dělala v podstatě celý život?"
„Dělala, dělala, ale dneska je nicméně nedám, není z čeho," povídá babička.
„Že není? Tak to je ale húúústý!" povídá ten dědeček.
„Přesně tak, dědoušku. V podstatě máš pravdu! Je to sice húúústý, ale mouka nikde!"
Dědeček se zamyslel a pak poradil: "Babičko, zameť na sýpce a vymeť zbytky z truhly, však se jí troška nasbírá!"
"To zní fakt dobře," povídá ta babička a nametla a naškrabala něco mouky, v podstatě dvě hrsti a zamísila je hustou smetanou a pak ten koblížek udělala na másle. Zkrátka ho nicméně usmažila a dala ho vychladit na okno.
Koblížek pomalu vychládal, ale brzy ho to přestalo bavit jen tak ležet. Rozhoupal se a v podstatě se skutálel z okna na zápraží, ze zápraží na zahradu a ze zahrady na cestu vedoucí kolem chaloupky. A jak se tak kutálí a kutálí v podstatě po cestě, potká zajíce a ten povídá: "Koblížku, koblížku, já tě sním!" Koblížek se ale nevylekal a namyšleně spustil: "To nedáš zajíčku! Nicméně raději ti zazpívám písničku. V podstatě!" A než stačil zajíc odpovědět, spustil:
"Já v podstatě koblížek,
po sýpce metený, přesně tak,
po truhlách škrabaný, přesně tak,
smetanou (no to už stačilo) mísený,
na másle smažený, waúúú,
na okénku chlazený, waúúú!
Já jsem to dal a dědečkovi utekl,
já jsem to dal a babičce utekl
a teď to taky dám i tobě, zajíčku, a taky ti uteku..."
A koblížek to dal a zajíčkovi utekl! A kutálel se dál... Cesta vedla k lesu, kde přecházela v lesní pěšinu plnou kořenů stromů. Koblížka hrbolatá pěšinka vyhazovala do výšky a ten výskal radostí: Waúúú, waúúú, waúúú... To by si u babičky a u dědečka neužil! Když tu najednou proti němu šedivý vlk a povídá: "Koblížku, koblížku, já tě sním!"
Koblížek se ale nevylekal a zase namyšleně spustil: "To nedáš vlčku! Nicméně raději ti zazpívám písničku. V podstatě!" A než stačil vlk odpovědět, spustil:
"Já v podstatě koblížek,
po sýpce metený, přesně tak,
po truhlách škrabaný, přesně tak,
smetanou (no to už stačilo) mísený,
na másle smažený, waúúú,
na okénku chlazený, waúúú!
Já jsem to dal a dědečkovi utekl,
já jsem to dal a babičce utekl,
já jsem to dal a zajíčkovi utekl
a teď to taky dám i tobě, vlčku a taky ti uteku..."
Koblížek to dal tedy i vlkovi a utekl pryč. A zase poskakuje po hrbolaté lesní cestě a zase si výská: „Waúú, waúúú, waúúú..." a tu proti němu medvěd a povídá. "Koblížku, koblížku, já tě sním!"
"To nedáš, medvídku!" povídá ten namyšlený koblížek. „Nicméně raději ti zazpívám písničku. V podstatě!" A než se medvěd vzpamatoval, koblížek tu písničku dal:"Já v podstatě koblížek,
po sýpce metený, přesně tak
po truhlách škrabaný, přesně tak,
smetanou (no to už stačilo) mísený,
na másle smažený, waúúú,
na okénku chlazený, waúúú!
Já jsem to dal a dědečkovi utekl,
já jsem to dal a babičce utekl,
já jsem to dal a zajíčkovi utekl,
já jsem to dal a vlčkovi utekl,
a teď to taky dám tobě, medvídku, a taky ti uteku..."
Koblížek to dal tedy i medvědovi a utekl pryč. A zase poskakuje po hrbolaté lesní cestě a výská si: „Waúú, waúúú, waúúú..." a tu proti němu chytrá liška. "Koblížku, koblížku, já tě sním!"
To nedáš chytrá lištičko. Nicméně raději ti zazpívám písničku. V podstatě!" A koblížek tu písničku hned dal:
"Já v podstatě koblížek,
po sýpce metený, přesně tak,
po truhlách škrabaný, přesně tak,
smetanou (no to už stačilo) mísený,
na másle smažený, waúúú,
na okénku chlazený, waúúú!
Já jsem to dal a dědečkovi utekl,
já jsem to dal a babičce utekl,
já jsem to dal a zajíčkovi utekl,
já jsem to dal a vlčkovi utekl,
já jsem to dal a medvídkovi utekl,
a teď to taky dám tobě, lištičko a taky ti uteku..."
"To je ale krásná písnička, to zní fakt dobře, koblížku," povídá ta chytrá liška, "jen škoda, že už mi sluch moc neslouží.
„Copak? Špatně už slyšíš? To snad není ani pravda!"
„V podstatě přesně tak! Už jsem stará! Úúúúú... Víš co, sedni si mi na nos a zazpívej mi tu krásnou písničku ještě jednou!"
Nafoukaný koblížek měl radost, že tu písničku tak hezky dal, vyskočil lišce na nos a zazpíval:
"Já koblížek, koblížek....."
A liška ham! A dala si ona jeho. Nicméně v podstatě ho snědla. A vo tom to je a to je teda fakt húúústý...
Zdroj úžasných obrázků: http://www.abatar.cz/pohadky/koblizek_versovane.htm
Líbilo se kocourkové? A kam dál? Tak mrkněte třeba sem:
 Předchozí | Další  |
