proč kobylka, kůň, ekipa

Když mi v jednom uchu zazní kobylka, hned se mi v druhém vybaví: „Kobylka malá, kovat se dala, kováři postála...“ „la, la,la...,“ a nejen to. Kobylka má mnoho významů. Je to hřebčice, klisna od koně a samice kopytnaců vůbec. Kobylkou jsou opatřeny strunné nástroje a přenáší chvění strun na tělo nástroje, kobyla se říká ochranným konstrukcím proti ledu u mostů, krovům s hřebenovou vaznicí a prsní kosti husy nebo kachny; pro tu se používá i zdrobnělina kobylka.

Pokud jde o rčení: „dostat se někomu na kobylku“, znamená potrestat někoho, pomstít se mu, vyzrát na něho. Když se někomu chceme dostat na kobylku, chceme ho obrazně chytit pod krkem a také ho trochu přiškrtit.

Dále jde o jednu z jmenovaných přenesených kobylek, o část hrtanu, která nám - někomu více někomu méně - vystupuje na krku a které se říká ohryzek, protože prý jde o zbytek jablka z rajského stromu, který Adamovi uvízl v krku.

Proč se skákavému hmyzu žijícímu v trávě a na stromech říká kobylky, má dva důvody: jednak to skákání a jednak podobu hlavy; hmyz a koně ji mají skoro stejnou.

Původ kobylky je velmi exotický. Do všech slovanských jazyků kobyla s velkou pravděpodobností přešla z latiny, kde je slovo caballus, kterým se označuje jak kůň a tak také kobyla. Zajímavé je, že v latině jsou pro koně dvě pojmenování: caballus se říkalo koním horším, sešlým, zatímco pro koně jezdecké, v dobré formě, se užívalo slovo equus z čehož postupně vznikla ekipa, tedy skupina lidí snažící se o totéž, především je však užívána u skupiny koní. Latinské caballus a řecké kabálles pak nejspíš mají maloasijský původ, možná pocházejí z turkotatarských jazyků.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč