proč miniaturní a miniatura nemají zhola nic společného

Přídavné jméno miniaturní, stejně jako výrazy minimum, minimalizovat, minus, minorita a třeba minisukně, jsou z latinského minus, menší. Do příbuzenstva patří i minuta, časová jednotka menší než základní hodina. Ke  strýčkům do rodiny mini patří také ministr, původně označení méně význačnějších úředníků, pomocníků a sluhů. A patří tam také vnouček minimax, kterým dnes obecně označujeme hasicí přístroje. Na počátku ale šlo o hasicí přístroj značky Minimax s velkým M, a to pojmenování bylo nepokrytě reklamní – minimální rozměry a maximální výkon. Tak to bychom měli.

A teď miniatura. Slovník spisovného jazyka českého říká, že miniatura je „malba, kresba drobných rozměrů; drobnomalba, drobnokresba“ a přeneseně pak drobné umělecké dílko vůbec, třeba klavírní skladba, krátká povídka atp. Původně však miniatura byla jen iniciálou v rukopisných knihách. Slovo miniatura znamená původně „to, co se má vybarvit červeně“, od miniare a minium (olovnatá červeň). Tyto iniciály bývaly vymalované červeným suříkem, tedy oxidem olovnato-olovničitým, který se dosud, smíchán se lněným olejem, používá jako základní nátěrová barva proti reznutí a ta je známá jako minium! Suříkové, miniové miniatury byly často velmi zdobené a na malém prostoru. A tak toto pojmenování přešlo i na jiná umělecká díla malých rozměrů.

A červený suřík? Název je zeměpisný. Řecky se tato barva nazývala syrikon (syrská barva, barva ze Sýrie), latinsky  pak minium a tak ony iniciály dostaly jméno miniové, později miniatury, nikoliv miniaturní od onoho minus - malé. To jsou tedy věci.   

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč