proč říkáme: "znám své pappenheimské"

Což o to. Když to někdo bude tvrdit, říká většinou blahosklonně, že zná své lidi, ví co v nich vězí, o čem přemýšlí a co udělají. Existují ale pappenheimští doopravdy, nebo je to jen smyšlenka?

Pappenheim opravdu existuje. Leží na jihu Německa poblíž Mnichova a je to docela výstavná obec. Pochází odtud jeden z nejvznešenějších říšskoněmeckých rodů – páni z Pappenheimu. Tento rod se zvláštně zapsal i do našich dějin. Poprvé 6. července 1415, když říšský maršálek „tleskl rukama a pryč odjel“ a dal tak přímý pokyn katovi, aby podpálil kostnickou hranici a upálil Jana Husa.

Podruhé 8. listopadu 1620 na Bílé hoře, když jiný maršálek z tohoto rodu se postavil do čela umdlévajících katolických vojsk a otočil bitvu. Jmenoval se Gottfried Heinrich z Pappenheimu. Zůstal na bojišti ležet těžce raněn až do druhého dne, Za svoji statečnost byl ale bohatě odměněn a navíc stanul na dlouhá léta v čele elitního kyrysnického vojska.  A již jsme velice blízko vzniku tohoto okřídlenému úsloví.

V Schillerově tragédii Valdštejnova smrt, která tuto dobu líčí,  pronáší Albert z Valdštejna větu: „Daran erkenn, ich meine Pappenheimer,“ což se do češtiny překládá jako: „Tak ve vás poznávám své pappenheimské.“ Valdštejn se tak snaží vlichotit  Pappenheimovým kyrysníkům před svojí zradou. Ukáže se ale, že je nezná ani za mák. Na jeho obojetnou řeč pappenheimští nedají a odejdou tak jak přišli: v lesku a v třesku zbroje, nezviklaní, sví.

V češtině a i v dalších jazycích ale získalo pozměněné spojení postupně negativní nádech. Úsloví „Znám svoje pappenheimské“ vyjadřuje přesvědčení mluvčího, že ho „jeho lidi“ ničím pozitivním nepřekvapí, nebo zklamou, jako už dříve. Své ptáčky já znám!

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč