proč se darebákům říká také padouch

Padouchem bývá nejčastěji nazývána záporná postava filmů nebo románů. Bez pořádného padoucha by se děj nehnul z místa. Koho by také bavilo, kdyby se všichni měli rádi a život by byl jako v ráji. Teprve takový pořádný „Džejár“ (J. R.) dokáže v Dallasu roztočit ten pravý kolotoč úskoků, podrazů a darebáctví, že z toho do příštího dílu nespíte. A co Calvera ze Sedmi statečných? Nebo nebýt padouchů okolo Cornela byl by Old Shatterhand s Vinnetouem v Pokladě na Stříbrném jezeře také docela k ničemu. Příkladů jistě každý z vás vysype z rukávu hafo!

Zkrátka padouchů je především v literatuře a ve filmu třeba. Zeptejme se ale odkud slovo padouch pochází? Padouch! A představte si, že to nebyla obdoba a ekvivalent padlé dívky v rodě mužském. Pokud takový člověk padlého charakteru, takový darebák, zločinec, ničema, bídák, lotr a podlec byl odsouzen k nejtěžšímu trestu, k trestu hrdelnímu, stále ještě to nebyl padouch. S pádem to ale souvisí. Muselo jít o padnutého doslova ze šibenice, jakýmsi zázrakem zachráněného a již bylo jedno, zda omilostněného, nebo možná jen z technických důvodů nepopraveného. V každém případě od šibenice „odpadnutého“.

Později se však padouch neříkalo jen onomu od šibenice odpadnutému ničemovi, ale i jeho dětem. Ty byly potomci odpadnutého, tedy padouši. Zajímavé určitě je, že tehdejší spravedlnost se na ně dívala, jako by také něco provedly a měly také méně práv.

Padouch je dnes běžná nadávka jak se píše ve Slovníku spisovného jazyka českého a označuje se jí špatný člověk. Je to prostě špatný člověk jako každý jiný špatný člověk. A hotovec, čtyřicet!

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč