proč se dnes tak nadužívá: „o tom to je“

aneb: všeho s mírou

Spojení, „je to o tom,“ se běžně užívá odjakživa. Pohádka je o tom, jak krteček ke kalhotkám přišel, vyprávění je o tom, jak jsme byli na výletě, příběh je o tom, jak dobro vítězí nad zlem atd. Zlom nastal s masivním atakem angličtiny. Oblíbené spojení v anglickém žurnalismu „it is about“ pak posouvá konstrukci být o tom i o být o něčem. A spojení se začalo  užívat i v jiných, často až v kuriózních případech.

Vyjdete-li pak mezi lidi vybaveni univerzálností spojení: „votomtoje,“ můžete klidně používat hlavu už jen na čepici. Místo barvitě vykresleného příběhu, jak jste strávili měsíc v africké džungli, jak jste museli bojovat s tisícovkami moskytů, jak v noci jste několikrát zaslechli bengálského tygra, brodili jste se mokřady, prosekávali se mačetou kupředu, ale vše vyvážila přenádherná rozmanitost flóry i fauny, – stačí říct – Dovolená byla o moskytech, o tygrech, o adrenalinu, o africké fauně a flóře, o cestě, kterou si neumíte ani představit.

Vůbec nadužívání předložky „o“, jak říkal svého času cimrmanolog Ladislav Smoljak, je jen z toho důvodu, že ten člověk se vlastně neumí ani vyjádřit, nebo neví co říct, anebo mu ono „o“ slouží k mlžení, nebo dokonce k zamlčení odpovědi. Člověk se třeba zeptá politika na korupci a teď on by musel říct, že korupce je tak a tak, nebo není,  byla nebo bude, souhlasí s ní, nebo je proti, a on vám řekne: „No víte, korupce je o penězích!“ A hotovo, má to vyřízené.

Lidem, jejichž mluva hýří módním obratem „o tom to je“, se v odborných kruzích říká otomani.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč