proč se říká: "houby s octem"

Dobře si vzpomínám, že nám pan katecheta říkal, že výraz „houby s octem“ pochází z Bible. Jde o eufemismus užívaný ve významu „ví o tom houby s octem“, „dal mi houby s octem“ –  tedy, neví o tom nic, nedal mi nic. Co se vlastně tenkrát na té Golgotě při ukřižování Ježíše stalo?

Podle evangelia apoštola Matouše (27/45-50):
V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin. Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachtani?", to jest: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdož tu stáli: „On volá Eliáše!“  Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč (rákos) a dával mu pít. Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“  Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal ( vypustil ducha).

Ježíš dostal houbu s octem, nenapil se – tedy, nedostal nic. Pokud pomineme, že se u houby nejedná o 1.pád množného čísla, ale o 2.pád čísla jednotného, zdá se, že jde o velmi pravděpodobné vysvětlení tohoto spojení. Dále ale musíme pominout i fakt, že tenkrát se jako osvěžující nápoj opravdu ocet podával a tak bych onoho vojáčka ze zlého úmyslu i vyvinil. Zdrojů o této událostí je ale více a více méně se od sebe liší: Marek (15/33-37), Lukáš (23/44-46), Jan (19/28-30) a v dalších zdrojích se můžeme dokonce dočíst, že mu bylo podáno v houbě víno se žlučí. Zdá se tedy, že pravděpodobně evangelia nesepsali přímí svědci Ježíšova ukřižování a můžeme i o původu tohoto spojení začít s úspěchem pochybovat.

Kde ale hledat původ? Vyjdu z faktu, co to eufemismus je. Samotné slovo pochází z řeckého "eu - dobře“ a "fēmē - výrok, řeč“, což bych volně přeložil jako dobrý výrok, výrok oblíbený, který se ujal a je proto používán. Má ale více vlastností. Zlehčuje, zjemňuje, přikrášluje a pojmenovává špatné nebo nepříjemné skutečnosti. A také nahrazuje výrazy vulgární i hříšné. V některých kulturách jsou vulgární slova tabuizována tak, že jejich použití na veřejnosti může být dokonce i trestné. V některých zemích jsou filmová, televizní a rozhlasová díla za určitých okolností cenzurována, aby tato slova neobsahovala.

Sami znáte a možná i používáte náhražky, která sama o sobě nejsou vulgarismem, ale začínají na stejné písmeno či slabiku jako jejich vulgární protějšky. Například do pytle, kurník, do prkna, na to se můžu tak akorát vysmát atd. Při tom bývá dosti častým zjevem, že se tyto hláskové obměny slov hrubých a hříšných rozšiřují dalšími přídavky žertovnými, leckdy snad i proto, aby se hrubost výrazu ještě více zastřela. Tak je možno slyšet i varianty: "Běžte všichni do P... Paďous", „do háje zelenýho“, nebo místo „pro pět ran Krista Pána“ se říká „pro pět ran do hlavy (do čepice)“, vedle toho„můj ty Tondo“, což je eufemistická náhražka rčení „můj ty Bože“, je možno slýchat i “můj ty Tondo kolenatej“ („můj ty Bože trojjedinej“).

Nyní je již také jasné, které slovo nahradilo „houby“ a ve významu „nic“ ho zná již i Josef Jungmann. Uvádí i některé jiné příklady jako: „houby mi jest do vašich starostí“. František Štěpán Kott pak přidává „houbec“ a „houbisko“ a záporné „houby“, houbičky“. Všem je nám ale jasné, že tento eufemismus mohl prvně vzniknou  v oblasti češtiny, kde se „v“ nahrazuje „u“ a to jsou východní Čechy. Prauda, skrouně, kreu…, tomu je houby zle, nemá-li něco ceny – houby je po tom  atd. (viz Národopisný sborník okresu hořického 1895, str. 125 - Mezi rčeními z Hořicka).

Tedy sečteno a podtrženo. Spojit houby s octem je velice dobré spojení a velice dobrá kombinace nejen v konzervování, ale i  při pátrání o původu slov. A také se to ujalo.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč