Něco nad postel

     „Stlejdo, namaluj mi oblázek!" zastavil se v běhu pláží chlapeček s nafukovacím kolem.
     „Oblázek?" zeptal se ho pro jistotu malíř, neboť se mu nezdálo zajímavé malovat kamení.
     „Ne oblázek," oponoval chlapeček, „já chcu oblázek!"
     „Aha, už rozumím. Obrázek. A co by to mělo být?"
     „Něco takovýho," a chlapeček ukázal na opálenou blondýnku s jezevčíkem.
     „Ty chceš namalovat pejska, že?"
     „Ne," protestoval chlapeček. „Pejska nechci!"
     „Tak nějaký jiný zvíře? Třeba kočku?"
     „Ano, kočku," zaradoval se chlapeček, „já chcu namalovat tu paní!"
     „Tamtu?" podivil se malíř. „K čemu ti bude?"

     Malý muž posmutněl: „Chtěl jsem ti udělat ladost..., plý malíži ládi malují ženský..."

     „Aha? A odkud to víš?"
     „Od tatínka, on žíkal," zabojoval znova s dalším písmenkem, „že ten blbec může být lád, že mu ještě žádná nedala po hubě..."
     „To že říkal?"
     „Jo a eště žíkal: Takový klásný kočky a na oblaze vypadají, jako když vyjíždí vlak z tunela."

     „Pepíčku," ozvalo se najednou za nimi. „Á, dobrý den, mistře, směl bych se podívat, no to je teda zase něco, jo jo ta moderna, taky tomu trochu rozumím, víte? Moc hezký, moc hezký to je, já vím, že to neděláte pro peníze, umění chce zkrátka svoje, hlavně tu, jak se tomu říká..."

     „Duši, myslíte, duši," otráveně mu pomáhal malíř.
     „No, tak tu třeba taky, ale to víte, taky do malování trochu fušuju, sice kreslím jen v konstrukci, ale v umění, v tom já se vyznám. Na první pohled je vidět kumšt a ne žádná kýčovitá mazanina. Neudělal byste mi taky něco?"
     „A co by to jako mělo..."

     „To máte jedno. Zkrátka něco nad postel, nejlíp tak metr šedesát na devadesát. Kdybyste to sfoukl tak do třech litrů" a důvěrně se k malíři naklonil: „Já vím, umění chce zkrátka svoje , ale já, pane, já platím hotově! A flašku k tomu!"
     „Ani ne," povídá na to malíř, „takový plátno bych asi nesvedl," a díval se smutně za odcházejícím chlapečkem. To je zvláštní, pomyslel si. Zatímco děti vědí, co chtějí a neumějí to ještě ani vyslovit, dospělí mluví a mluví a dohromady ani nevědí, co chtějí.