proč za lubem

Tuhle jsem si dělal legraci z kořánu a kde že to vlastně je ten kořán, to jen, že ta okna a dveře se tam otevírají, že? Tedy dokořán. Tak jsem sám sebe usvědčil o pravdivosti tvrzení pro hloupého všechno hloupé, neboť ve finále mi to bylo vysvětleno. Za okny i za dveřmi se dříve velice často sušilo koření, či kořání, chcete-li. A do toho prostoru, tedy ven se okna i dveře otevírala. Tedy dokořán. A bim ho!

Dnes mám ale něco jiného za lubem. Samotný lub.
Co to ten lub vlastně je? Kde ho najdeme? Kam jsme si vlastně tu naší tajnou myšlenku schovali? 

Věřte mi nebo ne. Do mlýna. Ve mlýně se vyskytují učňové - prášci, zaměstnanci - mládci a stárek - pan mistr. Často jim býval pan Otec. K mnoha zařízením patří i mlecí kameny, kryté dřevěným bedněním, takzvaným lubem. Mlynáři vždycky zbyla po mletí za lubem nějaká mouka, takže měl něco pro sebe. Proto se o chytrých, častěji pak o chytrácích, chytrolínech, vykutálencích, taškářích a vyčuráncích říká, že mají něco za lubem. Skoro politická kauza což?

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč