Guláš jehněčí

     


     Nečekal jsem, že objevím tajemství receptu na výborný gulášek. Tkví ve známém a slavném tlumočnickém oříšku Uko Ješity: Kolik třešní, tolik višní! Volně bych si toto japonské přísloví dovolil přizpůsobit i pro tuto situaci jako: Kolik masa, tolik cibule!

     Tak to je tedy onen fundament a já tak dospěl k tomuto základnímu axiomu po mnoha letech výzkumů, bádání, ale také připusťme si, i po mnoha omylech a nezdarech. Prostudoval jsem tedy recepty mnoha národů, mluvil s mnoha lidmi různých profesí i náboženského přesvědčení, donekonečna zkoušel různé varianty a obtěžoval jsem strávníky všech politických uskupení a společenského postavení od ředitelů až po čundráky a výsledek na ideální guláš je tedy tento:

     Základem je samozřejmě maso. Bez masa lze vyvinout snad jen buřtguláš, ale dneska pořádnýho buřta neseženete ani tam, kde je svět ještě normální. Maso se pak nabízí jakékoliv. Hovězí, vepřové, kuřecí, srnčí, nebo třeba klokaní i sloní. I to! Dnes jsem našel v mrazáku kilo jehněčího.

      Další potřebné suroviny:

     cibule stejně jako masa! 1kg
     sádlo a olej 70g
     citron max. ½
     sladká paprika 25g
     chilli papričky 2 - 3
     nové koření 10 kuliček
     pepř 5 - 10 kul. podle chuti
     jalovec 3 - 4 kuličky
     bobkový list
     majoránka
     obyčejná hořčice 2 lžíce
     masový vývar 
     sůl

     Večer maso odblaním, nakrájím na větší kousky a v míse obalím v citronové šťávě. (Zase to ale s citronem nepřeháním, nebo se kyselé chuti nezbavím, není to svíčková, že ano.) Pak přidám olej, roztlučené, rozetřené nebo pomleté koření, pořádně směs promíchám a dám přes noc do chladu na bezpečné místo.

     Druhého dne je veselo. Nejdříve si popláču nad cibulí. Nakrájenou na půlměsíčky cibuli osmažím do sklovata, přidám naloženou směs masa a koření a vše orestuji.

     Někteří „profi" - kuchaři užívají v televizi výrazu: zarestovat. Podobně říkají: Necháme vše zavařit, maso zasolíme nebo i zapepříme, dokonce lingvistický vrchol kuchařské mluvy který jsem zaznamenal zněl: cibuli zapaříme. Proč ne. Zapařit si můžeme přece kdykoliv cokoliv. Ale trochu mi to zapáchá afektem.

     Vše zaliji teplým vývarem, přidám hořčici a přijde důležitá informace! Teprve nyní všechno osolím a vařím. 

     Než se nám gulášek uvaří prozradím kudy moje cesta nevedla:

▪ Maso krájím na větší kousky, tak 3 - 4 cm, aby ve finále bylo do čeho se zakousnout a nezbyly nám jen vyvařené drobky, jak to některé hospodyňky předvádějí.

▪ Kmín? Ne, kmín už dneska nedávám, to už je moc chutí najednou, konečně různých chutí je tam až až. Kmín si schovám do brambor, zelí, pečeného masa a jiné zvlášť slavnostní příležitosti.

▪ Česnek? Podle nálady! Ale jak říkám, všeho moc škodí i přesto, že se říká, že česneku není nikdy dost. Odborníci také dávají česnek tak 50 na 50.

▪ Změkne-li maso do 1 a ½ hodiny, bylo masíčko jehněčí a máte pak gulášek jehněčí, s každou další čtvrthodinou je více a více skopový. Po 2 hodinách je to jisté. Vaříme skopový.

▪ Zahuštění? Možností je tu  hned několik. Pokud omáčku nezahustí už samotná cibule, můžeme si vybrat. Chlebová strouhanka, jemně nastrouhaná menší brambora, lžíce kukuřičného nebo bramborového škrobu rozmíchaná ve studené vodě, nebo při nejhorším i hladká mouka. A povařit.

▪ Příloha: Knedlík, chleba, houska. Zkusil jsem i rýži! Mno, kupodivu a k mému překvapení taky dost dobrý.

▪ Zvláštní zjištění!!! Čím vaříte větší množství, tím je gulášek chutnější. A čím to je? To nevím ani já, ani gastro odborníci, dokonce ani sám Uko Ješita. Tak už nám nezbývá nic menšího, než recept na slavné francouzské kohoutky na víně. Třeba přiletí! Nastal přece magický rok 2011.

Líbilo se kocourkové? A kam dál? Tak mrkněte třeba sem: 

Vaříme s celebritami, Svíčková na smetaně, Kančí se šípkovou omáčkou, Guláš jehněčí, Houskové knedlíky, Výborná čalamáda, Dýňová polévka, Drbáky se zelím, Párečky já rád, Prohibice po česku, Francouzský kohoutek na víně po burgundsku, Majonéza za 5 - 10 vteřin,