proč svatá Lucie noci upije a dne nepřidá

je patronkou slepých a pomocnicí při očních nemocech,  ochránkyní švadlen a přadlen. Snad aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den příst ani prát. Byla však také symbolem čistoty – den jako dělaný pro vánoční úklid.

Svátek svaté Lucie připadá na 13. prosince a její život má parametry docela pořádného hororu. Jen si to představte: Narodila se na Sicílii v Syrakusách okolo roku 286 a ještě jako dítě tajně složila slib čistoty k Duchu svatému. Její matka Eutychie o tom nevěděla a zaslíbila dceru pohanskému mladíkovi. Po čase však matka vážně onemocněla a před smrtí ji zachránila Lucie, která ji vzala ke hrobu Agáty v Katánii, kde se stařenka zázračně uzdravila. Poté vděčná matka vyslechla prosby své dcery a domluvený sňatek zrušila. Ženicha velmi popudilo to, že se rozplynula jeho vidina na pohodlný a zajištěný život po boku bohaté manželky a pomstil se Lucii tím, že ji, za křesťansko víru, udal úřadům.

Lucie se od správce města se dozvěděla, že její nápadník na ní nejvíce miluje oči. Proto si je vyloupla a podala je správci se žádostí, aby je tedy šlechtici předal. Do druhého dne se jí však zázrakem opět vrátil zrak – Panna Maria ji obdařila ještě krásnějšíma očima. Když pobouřený správce zjistil, že je prostoupena Duchem svatým, rozhodl se ji nechat zneuctít. Rozkázal, aby byla poslána do nevěstince. Bláhově si totiž myslel, že ji tak Duch svatý opustí. Přišli vojáci, aby Lucii odvedli. Nedokázali s ní však pohnout. Stejně tak neúspěšný byl i pár volů. Zlomit její vůli nedokázala ani žhavá pryskyřice, kterou jí lili na kůži. Než jí nakonec prokláli krk mečem předpověděla pád císaře Diokleciána, proslulého zákazy proti křesťanům a povolení křesťanské víry. Dioklecián do roka padl a o devět let později císař Konstantin I. Veliký povolil křesťanství. Pro svou víru tak Lucie zemřela v pouhých 18 letech 13. prosince 304 mučednickou smrtí.

V 5. století byla Lucie prohlášena za svatou a vyhlášena patronkou města Syrakus. To už byl Dioklecián dávno v prachu.

V našich zemích byly zvyky na svátek svaté Lucie různé. Nejčastěji bylo možné spatřit tzv. Obchůzkové Lucie (Lucky, Lucy, Loucky, Luciny), které kontrolovaly domácnosti, zda snad nějaká žena nepřede. Mívaly bílé pláště a obličej zakrytý maskou ze dřeva a papíru, která se podobala čapímu zobáku. Zobákem klapaly. Zabouchaly na dveře, vešly do světnice a pronášely: "Jdu, jdu, noci upiju". Na Orlicku chodily Lucie mladé - dívky ve věku 12-14 let, celé zahalené bílým prostěradlem a na navlhčený obličej si nafoukaly bílou mouku, aby nebyly k poznání. Jedna měla kartáč na drhnutí, druhá bílila štětkou stěny, další nutila děti modlit se.

Dříve byla se dnem sv. Lucie spojena i řada magických praktik. Vesničané věřili, že o tomto dni se scházejí čarodějnice, aby kuly pikle a škodily dobrým křesťanům. Svatá Lucie byla považována za mocnou ochranitelku před jejich kouzly a čarami. Nejnavštěvovanějším místem čarodějnických setkání o sv. Lucii v zemích Koruny české býval prý vrch Radhošť, který byl odpradávna opředen mnoha pověstmi.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč