proč a kde se vzal pišišvor

Pokud zaslechneme pišišvor, možná, že v první chvíli budeme myslet na nějakého toho členovce, na škvora, který má na konci zadečku pár velkých klešťovitých přívěsků, kterými doopravdy dokáže štípnout. Nejde samozřejmě o škvora, ale o pišišvora. A pišišvor je hanlivý výraz pro člověka omezeného, neúspěšného, hloupého, říká Slovník spisovného jazyka českého. Máme slovníku věřit!?

Pišišvor je stále více poslední desetiletí zaznamenáván i v pozitivním slova smyslu. Některé matky nazývají tak svá malá dítka: „Ty jsi náš malý uzlík, náš mazlík, náš malý pišišvor,“ a opravdu je zde cítit laskavost, že jde o nesamostatného tvora, tvorečka, o kterého je potřeba se ještě postarat, jen..., autoři slovníků, kteří snad život tráví v podzemních tmavých prostorách knihoven, to jaksi ještě nezaznamenali.

Emanuel Pyšišvor byl literární hrdina a opravdu se psal s tvrdým „y“ po „P“ a bůhví proč se to na měkké změnilo. V polovině 19. století totiž vycházel, dnes bychom řekli seriál, jehož hrdinou byl smolný a přenešťastný tvor. Šlo o satiru na maloměšťáky, na hlupáky a na omezence. Záhadou zůstalo, kdo byl autorem těchto příběhů. Někteří soudili, že Ladislav Stroupežnický, jiní zase vzpomínají, že autorem je dr. Jaroslav Hubáček šéfredaktor Humoristických listů, kde seriál vycházel. Ten ale vedl časopis až v 90. letech tohoto století.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč