proč banda a bandita

Banda a bandita jsou slova v naší mysli pevně spojená a Holubův Slovník je též odvozuje ze stejného základu (stř. lat. bandum, prapor). Ve skutečnosti však jsou to slova původem rozdílná, která se až později významově sblížila. Slovo banda (jako německé die Bande) není asi z italštiny, nýbrž z francouzštiny, v níž jest doloženo už ve 14. stol. (pochází prý přes provencalštinu z germánského slova banda - praporec). Význam slova „banda“ byl původně neutrální: houfec, družina, takže se ho užívalo i o družinách vojenských, hereckých, o hudebních kapelách (jako lidově u nás dosud), od konce osmnáctého století však proniká spojení „zlodějská, lupičská banda“ a slovo banda tím nabývá rázu potupného.

U nás k takovým bandám jsem nucen bohužel přiřadit i husity, i přes protesty a orodování Aloise Jiráska. A byla to pořádná banda. V 15. století husité pod vedením Jana  Žižky z Trocnova drancovali, zabíjeli, znásilňovali obyvatelstvo po celé zemi české. Kam se na ně v pozdějších stoletích hrabali ti různí Grázlové, Babinští, Jánošíkové.

Vznikají tak bandité, kteří mají v náplni práce především loupežná přepadení. Na tento vývoj jistě silně působilo spojování se slovem italského původu bandito, jehož původní význam je „vyhnanec, vypověděnec“ (italské bandire, od něhož je odvozeno, má svůj základ v germánském bannan, žijícím i v dnešním německém verbannen – vykázat, vyhnat, vyhostit). Protože však takoví ztracenci života prchali do hor a seskupovali se v lupičské bandy, nabylo slovo bandito významu „lupič“.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč