proč fraška je nádivka

Obdivovaný i opovrhovaný, nicméně v každém slova smyslu „populární“ žánr. Etymologie slova fraška – kořeněná hmota sloužící k nadívání masa – prozrazuje, že jde o cizí těleso, které proniklo i do „duchovní potravy“ dramatického umění.

Fraška je většinou spojována s groteskní, šaškovskou komikou, s obhroublým smíchem a málo vytříbeným stylem. V komickém žánru tvoří tak fraška protiklad vůči komedii, která je založena na jazyce a zápletce, v níž vítězí duch, intelekt a důvtipná mluva. Fraška naopak používá prostředky jako grimasy, koktání, klauniády, mimická hra, slovní hříčky, gegy atp. Emoce jsou tu elementární, zápletka konstruovaná nazdařbůh a vše se podřizuje veselí a rychlému pohybu.

S fraškou se setkáváme již v antickém Řecku a Římě. Jako žánr se však objevila až ve středověku. Původně byla skutečně středověká mystéria přerušována a vyplněna momenty vyhrazenými oddechu a smíchu. Jsou diváci, kteří mají frašku v oblibě dodnes, neboť je při ní třeba dokonalou jevištní virtuozitu a tělesnou  techniku herce.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč