proč Bonifác 14. května

Ten se podle legendy narodil v Římě ve 3. století a u nás slaví svátek 14. května. Bohatá Římanka, křesťanka, jej poslala do Tarsu v Malé Asii (dnešní Turecko), aby tam pro ni se svými druhy vyhledával ostatky mučedníků. Bonifác se do té doby o křesťanskou víru nezajímal a tak bral cestu spíše jako povyražení. V Tarsu byl svědkem toho, jak jsou zde křesťané krutě a bez soucitu v celých zástupech veřejně pro víru zabíjeni. Pod vlivem hrůzných zážitků se veřejně přihlásil k víře Ježíšově. Byl okamžitě uvězněn a po krutém mučení jej biřicové vhodili do vařící se smůly. Legenda říká, že jeho zděšení přátelé přinesli nakonec do Říma ostatky jenom jednoho mučedníka - Bonifáce. Tam jej pohřbili. To vše se mělo stát kolem roku 306.

Jméno Bonifác vychází z latinského výrazu homo boni fati, což lze přeložit jako „člověk dobrého osudu“, což může znamenat, že každý Bonifác je šťastlivec. Českou obdobou jsou jména Dobromír nebo Dobromil.

K těmto jménům se váže i několik známých i méně známých pranostik :

Svatí Pankráci, Serváci, a Bonifáci, Vás se bojí všici sedláci.
Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta.
Pankrác, Servác, Bonifác, ledoví bratři, přinesou chladna jak se patří.
Pankrác, Servác, Bonifác – ledoví muži, spalují mrazem ovoce i růži.

Ledoví muži Pankrác, Servác a Bonifác podle pranostik jsou proslulí dešti, chladným až mrazivým počasím. Na svědomí to mají ledové kry, které se uvolňují z Arktickým moří, rozpouští se a chladná voda neobsahující soli pluje po hladině Golfského proudu. Západní vzdušné proudy pak unáší nevlídné počasí do Evropy.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč