proč jablko sváru

Jablko sváru je ustálené rčení a pochází z řeckých bájí. Je symbolem něčeho, co zapříčinilo nehodu, složité jednání, spory a nepřátelství.

Často se v pověstích, bájích a pohádkách setkáme s tím, že se kdosi „důležitý" nepozve na svatbu. Jednou se ženil jakýsi Pelés a poněvadž byl krásný a náramně na to narcisticky hrdý, pozval na svatbu všechny řecké bohy a bohyně. Ale až na jednu. Docela prostým omylem nepozval Eris, bohyni sváru. Mazaná Eris dělala jakoby nic, ale když byla zábava v nejlepším vhodila mezi svatebčany jablko. Na něm bylo napsáno: Nejkrásnější bohyni.

A bylo to tu. To bylo slovo do pranice. V úvahu přicházely Héra – Diova manželka, Pallas Athéna – bohyně moudrosti a umění a Afrodíta – bohyně lásky. Nikdo si ale na žádné úsudky netroufl a všichni se chtěli vyhnout neshodám s tak významnými nebešťankami. Volba soudu nakonec padla na krásného pastevce Parida, ve skutečnosti pohozeného syna trojského krále Priama. Každá z bohyň se ho snažila podplatit. Héra mu za příznivý rozsudek nabídla moc a slávu, Athéna moudrost a Afrodíta nejkrásnější ženu na světě Helenu. Paris se dlouho nerozmýšlel a jablko odevzdal Afrodítě.

Jenže ouha. Největší krasavice byla vdaná za spartského krále Meneláa. Paris musel Helenu unést a ukrýt v Tróji. Druhé dvě bohyně zuřily, přidaly se logicky na stranu krále Meneláa a nebylo těžké králi získat i podporu celého Řecka. Zanedlouho ke břehům Tróje, vyrazilo 1200 korábů. Válka pro krásnou Helenu pak trvala deset let a padlo v ní mnoho desítek tisíc bojovníků. To všechno pro jedno malé opomenutí. Tedy alespoň podle pověsti.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další:  Proč