proč lichometník a lichotník není totéž

Lichometník je slovo složené. Jakoby onen lichometník metal okolo sebe lichotky. Což by byla činnost bohulibá. Ve Slovníku spisovného jazyka českého se ale tento výraz označuje za řidčí, hanlivý a jeho význam se definuje slovy lichotník až pochlebník. Jiří Rejzek a Václav Machek ve svých slovnících o slovese metat v souvislosti s lichometníkem neuvažují. Shodně pokládají celé to slovo za tak trochu divné a ono -metník by prý mohlo nějak souviset lico-měrníkem a také uvažují o podobnosti se slovem ošemetník. I ve staré polštině měli slovo lichocič, ale to znamenalo přivádět někoho na mizinu, a nářeční ruské lichótit má význam cítit se špatně. Ostatně také původní význam českého slova byl jiný, než je ten dnešní, lichota ve staré češtině byla klam, faleš a úskok a souvisela se slovem lichý, které ve staročeštině znamenalo podvodný a zlý. Takže když staří Češi lichotili, jednoznačně dělali něco špatného, chválili, ale nemysleli to upřímně, byl to podvod.

V moderní češtině označení lichotník bývá pravdivé často. Říkat krásné ženě, že je krásná, obdivně se vyjádřit domorodci o okolní přírodě a krajině, obdivovat se umění, bude obsahovat pravdu a nebude to zcela jistě jen prázdná floskule.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč