proč šoupat, šoustat, šourat, šup

nejsou původem kupodivu z němčiny, i když se to nabízí. Německé schieben se snad zachovalo na dráze, kde se šibuje (posunuje) dodnes. Podobně i Schub (šup) zůstal zachován u posunu a jedná se o takzvaný odraz vozů na určitou kolej, kde je brzděn zarážkami.

Se slovesem šoupat je to ale jinak. Ocituji Český etymologický slovník Jiřího Rejzka: „Šoupat patří do skupiny onomatopoicko-expresívních slov označujících šoupavé pohyby, sunutí a podobně (srovnej šoustat, šourat se, šoulačka). Bezprostřední souvislost s německým schieben, sunout, strkat, Schub, šoupnutí, strčení či převzetí z němčiny není třeba předpokládat." Z toho plyne, že česká jsou nejen slovesa pošoupnout, ošoupat, rozšoupnout se, podstatné jméno šoupátko a pojmenování ptáka šoupálka, ale zcela určitě i citoslovce šup, kterým označujeme rychlý pohyb a používáme ho také jako výzvu k rychlému provedení něčeho.

Tohle citoslovce známe i v podobách šups, šupy, šupity a šupajdy a z této podoby pak vzniklo sloveso šupajdit, které má význam rychle, svižně jít eventuálně běžet. Šupito presto má zase původ v italštině. Původní italské spojení zní subito presto, což se dá přeložit jako honem rychle (brzy). Češi ze subita udělali své vlastní šupito.

Šupa, je expresívní synonymum pro ránu, úder a také výstřel či výbuch, rovněž fotbalistové střele, když je prudká, říkáme také šupa.

A šopa? Myslím tu šopu co stává na vesnicích vedle selského domu? Není pravděpodobné, že by zde si na seně užívali chasníci s děvečkami. Daleko pravděpodobněji je šopa nazvána podle toho, že se tam ledasco schovalo přesunulo – šouplo. Tolik o českém slovese šoupat a o výrazech s ním příbuzných.

Copak se nám to ještě často posouvá? Inu ano - posuvné měřidlo, kterěmu nikdo jinak neřekne než šuplera.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč