proč není metr jako metr

„Ta kovářka, to je ale metr, kdyby té nebylo, už by Viktorka víc nechodila,“ napsala Božena Němcová v Babičce. Tuto její nejznámější novelu psala v době, kdy jí umíral syn, tedy v roce 1853. Karel Havlíček Borovský ve Křtu svatého Vladimíra vytvořil verš: „Pouštět hrůzu na sedláky, na to on je metr.“ To se psal rok 1855. Nejstarší doklad použití slova metr máme již z konce 17. století.

Avšak metr, jako jednotka délkové míry, k nám přišel z Francie a mezinárodní mírou se stal až v roce 1872. Je přejaté z řeckého metron a znamená doslova míru. Do té doby se měřilo výhradně na lokty a metr měl za úkol délkovou míru sjednotit, což se podařilo.

Jak je ale možné, že u nás se substantivum metr používal již dříve? Jediné vysvětlení je, že znamenal něco jiného. Ve větě: „Ta kovářka je metr“, nemá krom stejného znění s délkovou jednotkou nic společného. Pochází z francouzského slova maître, které se píše s aî  a znamená mistr, učitel. Mělo by se tedy číst métr. Například:  
Eliška Krásnohorská píše: „Karlíček je dobrý, přičinlivý. Bude z něho metr.“
Václav Kosmák: „No v péře, že by byl až tuze, to není, ale v šavli to bude metr.“

V 70. letech 19. stol., po zavedení metru jako délkové jednotky, obě slova metr i maître v povědomí splynula tak dokonale, že si dnes vůbec neuvědomujeme, že by mohla skrývat ještě jiný význam. Dokonce i některé slovníky rozdílný význam ignorují. Je to ale hezký příklad vývoje jazyka.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další:  Proč