proč držíme palce

Držet palce, fandit , přát úspěch, podporovat, posílat dobrou energii, nemusíme jenom sportovci. Můžeme takto pomáhat těžce nemocnému člověku, pomáhat těžce osudem zkoušeným, nevěřícím dodat víru, nešťastným štěstí. Budeme-li opravdu držet palce, držet pěsti, nemůžeme plnit denní povinnosti, nemůžeme dělat nic jiného a všechnu energii věnujeme jemu. I naše myšlenky se věnují pouze zkoušenému a jeho jednání. 

Původním východiskem pro vznik rčení byl akt, při kterém se držením palce měl zadržet nepřátelský démon. Toto rčení vyjadřuje tedy obrazně intenzitu našeho citu. Znamená to asi tolik, jako „přát někomu úspěch, být někomu nakloněn." Všimněme si ale ještě slovesa držet. Postupem doby vznikla mnohá frazeologická spojení: držet s někým, držet se něčeho zuby nehty, držet se zpátky, držet se někoho, držet někoho v hrsti, držet někoho v šachu. Tyto a jim podobné mají obdobu v německé verzi. Nejdříve byla snaha odborníků tato spojení z důvodu německého původu z jazyka vyřadit, ale jak to u jazyka chodí, nerozhodují tu jazykovědci, ale lidé.

A až vám bude zase někdo povídat, že držet palec, palce, se do lidové mluvy dostalo pozůstatkem závěrečného aktu římských gladiátorských her, tak ho  s tím nechte žít. Poražený totiž mohl prosit zdvižením palce (nebo ukazováčku levé ruky) císaře o milost, který poté, s přihlédnutím k přání diváků, rozhodl o „budoucnosti“ poraženého. Jeho palec zdvižený vzhůru znamenal milost, obrácený dolů smrt. Ale o držení palce v pěsti ani zmínka.      

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další:  Proč