proč pozdě bycha honiti

„Kdybych to byl věděl, tak bych tam byl nechodil,“ stěžuje si s pláčem malý hrdina Gibus v Knoflíkové válce touto notoricky známou větou. Rčení „pozdě bycha honiti“ pak vyjadřuje stav, kdy se nedá z toho, co se událo, již nic napravit. Dobrá, tomu rozumíme, ale co vlastně ten „bych“ je? Je to snad nějaká virtuální Achilleova želva, která je vždy o polovinu dráhy před námi a my ji nemáme šanci dohonit? Jak takový „bych“ vypadá? Kde bydlí? Nebo je snad neustále v pohybu? Co potřebuje vlastně k životu? Slunce? Vodu? Nerostné látky? Nebo snad dokonce z kusu masa pěkný bychteček??? Vůbec ne.

„Bych“ je jen slovo a v tomto kontextu lze ho osvětlit jako zpodstatnělý slovesný tvar, kterým vyjadřujeme podmiňovací způsob času minulého. Jinými slovy, prostřednictvím výrazu „bych“ mluvíme o hypotéze, kterou je podmíněna realizace určitého děje. Ale protože ony podmínky nebyly naplněny, nezbývá nám nic jiného, než litovat. Naši jazykově vtipní předci vymysleli ono: „bycha honiti“. V knize „Zákulisí slov do třetice“ je slovo "bych" zase přiblíženo: "Ten bych je slůvko vyskytující se ve větách, jimiž litujeme svých minulých činů nebo naopak naší nečinnosti."

„Bych“ je především ale pěkný zákeřňák. Všimli jste si toho už také? Ze všech našich zoufalých, zklamaných, litujících se a zmaru propadajících povzdechů typu co bych, jak bych, abych, kdybych, že bych, achich..., kde já už mohl být, kdybych, ztrácíme především čas a i když už je to pryč, zmeškáme nakonec i to, co mohlo být po bychu a nedohoníme nic, co jsme tím vzdycháním a achichováním ztratili.

Staří latiníci říkají: Accepto damno ianuam claudo - Po vyloupení zavírám dveře, volně přeloženo prý: Pozdě bycha honiti. U nás pak nejstarší písemný doklad používání lidového rčení "honit bycha" je podle Václava Flajšhanse z 15. století, později se vyskytuje ve sbírce Přísloví česká od Jana Blahoslava, úsloví znal i J. A. Komenský. Úsloví se vyskytuje i v Rosově slovníku a Čelakovského knize: Mudrosloví národu slovanského ve příslovích.


Podobný význam má rčení: Bycha za ušima hledat. (J .A. Komenský)

 Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč