proč dostáváme někdy košem, jindy kopačky

V jedné středověké lidové pověsti se vypráví o kouzelníku Vergiliovi, který zahořel láskou ke krásné veselé vdově. Jeho láska však nebyla opětována. Vdova vymyslela způsob, jak se elegantně zbavit kouzelníkova obtěžování. Pozvala ho večer k sobě, ale měl se k ní dostat v koši, který však najednou při stoupání uvízl. V koši musel strávit celou noc. Teprve ráno ho vysvobodili sousedé. Je jasné, že se to neobešlo bez posměchu. A bylo po lásce.

S tímto příběhem souvisí i zvyk dopravovat nápadníka do komůrky děvčete v koši. Koš měl zpravidla chatrné dno a zamilovaný záhy vystřízlivěl po pádu na zem. ??? Prý… Jinou formou odmítnutí byly vystrčené koše se slaměnou figurou z okna, nebo prosté hození děravého koše na nápadníkovu hlavu. Vždy to znamenalo odmítnutí něčí nabídky. Prý… Aspoň to tvrdí autor knížky Jádro pudla Phdr. Josef Krátký. Já bych ale s tím tvrzením chatrných košů zase tak  moc nesouhlasil. Ve skutečnosti i holky to chtěj taky! Prý…

Když někdo dnes chce vyjádřit, že dostal košem, použije častěji spojení: Dostal jsem kvinde, vale (z angl. vale - sbohem buď), nebo kopačky. V žádném případě to ale neznamená, že obdarovaný dostal pár sportovních bot určených pro fotbal. Ještě zajímavější je na tom to, že takový obdarovaný nejenže nedostane nic, ale naopak ztratí a to dokonce to nejcennější, svou milovanou, svého milovaného. Všichni ví, že ustálené slovní spojení říká: Rozešla jsem se s ním, nebo rozešel jsem se s ní. Je to z věty se zamlčeným příslovečným učením směrem od místa: Odkopla jsem ho (odkopl jsem jí) do…, tedy to zrovna není to pravé ořechové, co by takový tokající tetřívek, případně natřásající se koroptvička, chtěli slyšet.

Jen taková malá poznámečka: Napadlo mě, kde se nachází levé ořechové. Asi blbost, v dnešní době mít takový starosti, co?

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč