proč říkáme, že se to nějak vyvrbí

     Vyvrbit se podle Slovníku spisovného jazyka českého znamená náhle se objevit. Když my dnes řekneme, že se něco nějak vyvrbí, chceme říct, že to nějak dopadne, že se teď nejasná situace řekněme upřesní, že se to nějak vyklube. Proč však právě vyvrbit? Má to snad něco společného s vrbou.

     První nás napadá souvislost s irskou lidovou pověstí, podle které Karel Havlíček Borovský napsal báseň. Báseň je o jednom irském králi, který byl velice oblíbený a chytrý. Jen jedna věc na něm byla divná, a to že se nechával holit a stříhat jednou do roka a pokaždé nechal holiče, který ho stříhal, popravit. Jednoho osudného dne si tuto zakázku vylosoval mladý Kukulín; poté, odvedl svou práci, byl jako všichni před ním poslán na popraviště.

     Když se to dozvěděla jeho matka, šla žádat krále o milost. Král se styděl za její rozhořčená slova a milost Kukulínovi udělil, ovšem pod podmínkou, že si nechá pro sebe, co při stříhání viděl, a bude ho stříhat až do smrti. Kukulín s radostí souhlasil, ale po čase ho začalo soužit, že tajemství nemůže nikomu sdělit. Matka si všimla jeho smutku a když jí pověděl o svém trápení, poradila mu, ať jde do lesa k poustevníkovi, ten že mu pomůže. Poustevník mu poradil, aby to, co ho trápí, našeptal do jisté staré vrby, že se mu uleví. Kukulín to ještě ten den udělal a skutečně se mu ulevilo.
 
    Za čas král uspořádal velikou hostinu, a když šli čeští hudebníci, co měli na hostině hrát, kolem staré vrby, basista si všiml, že ztratil kolíček od basy, uřízl se tedy nový ze staré vrby. Na hostině basa začala sama hrát: „Král Lávra má oslí uši, král je ušatec..." Když už to tahkhle všichni zvěděli, král přestal své uši schovávat a lidé ho měli rádi ještě víc.

     S jistotou však mohu říct, že slovesa vrbit se a vyvrbit se, která jsou tak podobná výrazu vrba, s českým pojmenováním stromu obvykle rostoucího u vody nemá nic společného. Podle etymologa Václava Machka bylo sloveso vrbit se původně hanácké a znamenalo hýbat se, vrtět se. Vyvrbit se pak bylo vynořit se, nenadále vyjít z nějakého chumlu, z houští, z lesa. To sloveso bylo už v praslovanštině a bylo blízce příbuzné se slovesem mrvit se, hemžit se, od něhož je naše dnešní pojmenování mravenec.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč