proč se lilku hlíznatému říká brambor

Latinsky Solarum tuberosum. Kdo by to byl řek? Do brambor. Jeden z nejužitečnějších darů, které nám dala Amerika. Spisovný je správný jak mužský tvar - brambor, tak i jeho ženská podoba brambora. I když... V mužském provedení mně to trošinku zavání jistým afektem a snahou o falešnou noblesu. Smažený vepřový řízek s maštěným bramborem, v nabídce na jídelním lístku, ve mně vyvolává asociaci talíře, kde vedle řízku se v koutku krčí jeden jediný umaštěný brambor. Snad anorektická nabídka. Asi to bude ale jen můj problém. Raději si dám množné číslo, které je v tomto případě shodné. Brambory.

Všeobecně se soudí, že brambory dostaly své české jméno proto, že do našich zemí přišly někdy za třicetileté války přes Německo, tedy přesněji řečeno přes Braniborsko. Bramboři bylo lužické, tedy slovanské, pojmenování Braniborů. Možná také, že název pochází od topinamburů, kde spolu koresponduje jak místo původního výskytu, tak i poživatelnost hlíz.
 

A co ostatní krajové a místní názvy.

Může za to především snaha českých vlastenců a buditelů. V době, kdy přestává být tato specialita lahůdkou na hradech a zámcích a dostává se do podhradí prosazuje J. S. Presl názvy zemské jablko, zemče, zemák a také bobál. Jungmann ve svém slovníku přímo napsal "lépeji zemáky, zemčata, moravsky jabluška, slovensky bobály, kobzole slove". Konstatujme, že ani tak velkému jazykovědci, jako byl Jungmann, se občas nepodařilo prosadit svou; slovo brambory se v rozporu s jeho názorem někdy od 40. let 19. století začalo rozšiřovat, a to nejen v této spisovné podobě, ale i v nářečních bramboro, brambur, brambúr, brambura, brambúra, brandor, branibor, brantbora, bandor, bandur, bandúr, bandora, bambol a bamboch.

Dokonce jednou jsem zaslechl i tvar brambrtě!

Jabluška nebo také jablóška pochopitelně vyjadřují u nás podobnost ke všem kulatým plodům. Existuje ještě třetí skupina pojmenování brambor, v níž jsou slova přejatá. Myslím, že nejznámější z nich je výraz erteple, což je zkomolené německé Erdapfel, v překladu zemské jablko. Říkal jsem, že naši předkové v podstatě jakémukoliv kulatému plodu, byť by to byla třeba hlíza, říkali jablko a nebo také hruška. A hruška se objevuje ve výrazu Grundbirne, což je další německé pojmenování brambor; v doslovném překladu znamená podzemní hruška. Z Grundbirne máme nářeční pojmenování brambor slovy grumbír, krumpír, krumple a krompel. 

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč