proč se prodejcům knih říká knihkupci

když přece knihy prodávají!!! Doparoma!

Chceme-li koupit knihu navštívíme knihkupce. Nikdo není překvapen, že knihkupec knihy prodává a nekupuje. Obchodník s knihami, případně rovnou (7. p.) obchodník knihami, by se měl jmenovat tedy spíš knihprodejce. Podobná jazyková diskrepance je, proč v dolech fárají horníci a ne dolníci. To ale řešíme již jinde, stejně jako to, proč fárají horníci a ne faráři.

Vrátím se ale ke knihkupcům. Původní označení bylo správné. Aby mohl knihkupec knihy prodávat, musel je nejdříve koupit od nakladatelů. To platilo odjakživa až donedávna. V posledních desetiletích, v drtivé většině si žádný knihkupec knihy do prodejny pro další prodej koupit nedovolí, pouze si je vezme takzvaně do komise. Nakladatelé také moc na vybranou nemají a tak souhlasí.

Komisní prodej je i dnes oblíbenou formou distribuce. Obchodníci nemusí mít uložené peníze ve zboží a mohou peněžní prostředky použít pro úhrady běžných provozních nákladů. Dodavatelé mají zajištěný do jisté míry odbyt, zboží je již v nabídce, což je výhodnější než kdyby zboží leželo ve skladu. Ideální je, když je uzavřena smlouva o komisním prodeji. Daleko častěji se v praxi setkáváme s tím, že je vyplněn dodací list, kdy obchodník potvrdí převzetí zboží do komise. Na základě tohoto dokladu pak dojde k vyúčtování.

A z knihkupců se stávají komisníci.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další:  Proč