proč se říká, dopadl jak hubkař

Možností, proč je tomu tak, se nabízí několik. Na Rožnovsku nesmí prý být na salaši jiného ohně nežli dřevěný, který si Valaši roznítí hned o poledni téhož dne, jak přijdou na salaš. Ve dveřích a naproti ve dřevěném sloupě vyvrtají díry. Do díry ve sloupu dají kousek „hubáně" (hubky křesací), pak omotají o „kuladélko" (tyčku) provaz a zastrčí kuladélko do obou protějších děr. Potom se jeden z valachů z koliby do dveří vší silou opře a druhý za provaz omotaný silně táhne. Kuladélko se točí a tím třením hubka zatlí. Pak se hubáň rozedmýchá a oheň v kolibě složí. Vyhasne-li oheň, je to zlým znamením, ihned musí se přinésti ze sousedního salaše. Zde je náčrtek:

Snad se těmto pastevcům dost možná i hubkaři říkalo, ale že úsloví: „Dopadl jak hubkař," vzniklo takto, je docela nepravděpodobné.

Další možnost nabízí k vysvětlení psí plemeno lagotto romagnolo, které využívají v jejich vlasti (Itálie) k hledání lanýžů, jejichž plodnice se nacházejí pod zemí. Ale ani zde není důvodu, proč by měli dopadnout špatně.

Daleko nejpravděpodobnější je, že „Hubkař" byla přezdívka ve své době pro císaře Františeka I. Byl hubený, svým vzezřením nevzhledný, s nedbalým držením těla, povadlé tváře, lysé čelo a zatím poslední článek dlouhého řetězce Romanovců z habsburských vládců. Vzhledem připomínal spíše zkostnatělého, pedantského, guberniálního úředníka než císaře. Sám o sobě říká, že by byl dobrým dvorním radou a podle toho také chápe svůj úřad i svou hodnost. Konzervativec, milovník pořádku, apatický melancholik, bez zálib, bez vášně, bez humoru. Svou mentalitou i zjevem stařec, třebaže mu je teprve 37 let. V podstatě je to malá měšťácká duše, která chce mít svůj klid a kvůli němu je rozhodnuta zastavit i čas. Je to člověk lhostejný ke svému okolí, ke svým poddaným i k osudu vlastní říše. V předvečer války s Napoleonem si prý posteskl: "Francouzi nás už brzy zase napadnou, patrně budeme znovu biti. Potom tedy začneme zase vyjednávat." 

Z Vídně před Napoleonem utekl i s celým dvorem do Brna a odtud do Olomouce. Když opouštěl Vídeň, pod schody svého Hradu hořce plakal. Jakoby byl říkal: "Oni mi berou mé bábovičky a já si nebudu mít s čím hrát!" S carem Alexandrem se sešel 19. listopadu 1805 ve Šternberku na Olomoucku a odtud pak spolu putovali se čtvrtou spojeneckou Kolowratovou kolonou, společně s Kutuzovem, ke Slavkovu. Tam jak známo se utkal s Napoleonem v bitvě tří císařů a jak známo - prohrál.

Inu dopadl jak „hubkař" . Na Moravě, na začátku 19. století, když někoho chtěli varovat, říkávali: "Habes nepošel jak Hobkař hod Slavkova!" Odtud pak vzniklo to české - Abys nedopadl jak hubkař!

Je tedy zřejmé, že císař František I. opravdu dopadl zle, ale zase ze žádných pramenů nevyplývá, kde chytil onu přezdívku „hubkař". Pokud snad někdo znáte odpověď, rád ji zveřejním.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč