proč se říká: "je to pro kočku"

Je zajímavé, že snad všechny kočky na světě sice mňoukají stejně, ale lidé na ně volají různě. Naše kočky slyší na „či čí“, ruské však na „kis, kis“, anglické na „ps, ps“ a čínské dokonce na „ču, ču“. Nejen lidé, ale i kočky mají své dějiny. K lidským obydlím se zřejmě přiblížily v době, kdy se začalo ve větší míře sít obilí a zvětšila se potřeba chránit jeho zásoby před hlodavci. Nejstarší zprávy o kočkách pocházejí ze starého Egypta, odkud se dostaly do Řecka a odtud se rozšířily po Evropě. Egypťané považovali kočky za posvátná zvířata a někdy je i balzamovali. Stejnou úctu jim projevoval i islám, zatímco středověká křesťanská církev pro ně znamenala pohromu podobně jako pro psy. Kočky, zejména černé, byly považovány za ztělesnění nečistých sil a pomocníky čarodějnic i samotného ďábla. To se ale krutě vymstilo, protože nastalo přemnožení krys i jiných hlodavců, jejichž blechy se staly přenašeči nejrůznější nákazy a smrtící epidemie kosily obyvatelstvo.

Rčení „Je to pro kočku“ má ovšem původ ve staré bajce o kováři a jeho kočce. Kovář si umínil, že od svých zákazníků nebude nic chtít za svou práci a placení ponechá na jejich vůli. Ti se pochopitelně vždy spokojili jen se slovy díků. Proto si kovář přivázal do kovárny tlustou kočku a vždy, když odcházel zákazník se slovy díků, říkával: „To je pro kočku“. Teprve, když kočka pošla hladem začal se kovář chovat jako ostatní řemeslníci.

Podobnou historku zaznamenal ve 2. pol. 17. století i augustiniánský mnich Abraham ze Santa Clary, který proslul jako dvorní kazatel a spisovatel. Odehrála se však mezi vévodou a chudákem, kterému vévoda stále sliboval hory doly, ale skutek utek. Když přišel chudák již po několikáté a opět byl odbyt dalším prázdným slibem, sdělil vévodovi, že jeho sliby krmí kočku, která už pošla hladem.

Rčení „Je to pro kočku“ znamená tedy: je to k ničemu, je to na nic.

Zdroj: Stanislava Kovářová: Proč se říká 2? Nakladatelství ALDA Olomouc 1996 

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další:  Proč