proč se říká: "má u mě vroubek"

Podvědomě cítíme, že půjde o nějaký dluh, že je nám někdo dlužný. Třeba jen omluvu, peníze, nebo má u nás nějaký vroubek, pomluvu, facku třeba i nějakou tu nevěru.

Traduje se příběh, že na počátku 17. století se na malebném zámečku v Kounicích u Českého Brodu usadil významný šlechtic Jan Rudolf Trčka z Lípy. Rudolf byl velký lidumil, ale jeho žena Marie Magdalena z Lobkowitz byla na poddané zlá a nejraději by z nich sedřela kůži. Brzy si vysloužila přezdívku Zlá Manda. Jednoho dne si císař Rudolfa pozval do Vídně, aby nějaký čas plnil důležitou funkci u dvora. Trčka se tedy vydal na cestu a přenechal vládu nad rozlehlým panstvím Magdaleně.

Manda dlouho nelenila a hned vyhlásila nové daně, odvody a dávky. A venkované platili, platili a platili. Tak ubíhaly měsíce i roky. Poddaným nezbýval už ani groš, a tak se museli u zámecké paní zadlužit. Protože byli dlužníci vesměs negramotní, přikázala Magdalena svým úředníkům vydávat jako dlužní úpisy dřevěné hole, do nichž se místo záznamu o dluhu vyrývaly vruby. Vždy na sv. Jiří je pak museli poddaní jít na zámek ukázat úředníkům, kteří jim často a rádi přidali na dřevo další vroubek.

Jednoho dne se ale v Kounicích nečekaně objevil zámecký pán, vracející se z císařských služeb. A náhodou bylo zrovna sv. Jiří a na kounický zámek se scházeli dlužníci se svými vroubkatými holemi. Někteří je dokonce vezli i na vozech. Trčka se tomuto sběhu lidu s holemi velmi podivoval. Když zvěděl pravdu o hospodaření své ženy, přikázal sedlákům všechny dlužné hole složit na nádvoří a sám pak hromadu zapálil. Tak shořely hole a s nimi i dluhy, za což mu lid až do smrti blahořečil.

Po Zlé Mandě a jejích holích tak zbylo už jen rčení "mít u někoho vroubek" dodnes.

Námět: Martin Drahovzal – MF Dnes

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další:  Proč