proč bývá lež bezuzdná

Lež je v jednání dosti frekventovaná. Představte si ale, jak taková lež může různě vypadat. Lež může být jako věž, říká se, že má krátké nohy, je ošklivá až hnusná, poloviční, zákeřná, milosrdná i nemilosrdná, ubližující, účelová, nebo třeba bezuzdná. Bezuzdná? Je to snad neřiditelný divoký kůň bez uzdy? Co to je tedy ta bezuzdnost? Odpověď je jednoduchá a je obsažena již v tomto slově. Je to způsob života, kdy člověk jedná bez uzdy. Je to jednání člověka, který nezná meze a nezná hranice. Je to sobecký člověk, který nerespektuje druhé a pro kterého je důležitá pouze jeho vlastní vůle a chtění. Je to tvrdohlavý, svévolný člověk zmítaný svými žádostmi. Je to divoký kůň bez uzdy, kterému svoboda nekončí tam, kde začíná svoboda druhého.

Bezuzdný dospělý člověk měl většinou bezuzdnou výchovu v dětství. Uzdu je potřeba vkládat na člověka v dětství, jak to dosvědčuje i král Šalomoun: „Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce. Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.“

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další:  Proč