proč se říká: "mít kliku"

Mít kliku k pověrám nepatří. Měla jsem kliku, říká studentka, když u zkoušek měla štěstí a dostala otázku, na kterou se připravovala. Ještě, že jsem měl kliku a mohl jsem nastartovat, říkávali dříve řidiči. Ale ani tady není původ říkat rčení „mít kliku“ ve smyslu „mít štěstí“. Kliku, kličku, držadlo můžete mít, ale neznamená to,  že budete mít štěstí.

Mohu všechny ujistit, že zvuková shoda obou výrazů je čistě náhodná, bez vnitřních souvislostí, a že také žádná podobná pověra neexistuje a nikdy neexistovala. Slovo klika ve významu „mít štěstí“ pochází z německého das Glück (štěstí). I opak "mít smůlu" pochází z němčiny das Pech.

Zajímavé však je, že vedle těchto dvou souznačných slov, původně domácího a německého původu, máme ještě jedno slovo klika, jako hanlivé označení skupiny jednotlivců, kteří se navzájem podporují v nekalé činnosti.. Tak mluvíme o reakční klice, vládnoucí klice, klice agrární atp. Tohle slovo klika v těchto spojeních je vlastně původní francouzské slovo la clique (klik)  s týmž významem. U nás se jen zvukově připodobnilo k domácímu výrazu klika.

Takže pro jednu kliku tu máme hned tři významy.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč