proč se říká nadměrnému hluku kravál

Někdy člověka napadne třeba slovo kravál. Jeden by řekl: „Ten člověk má ale starosti!“ Inu má, ale pokud je za substantivem kravál ještě zajímavý příběh, stojí to za to.

Není v historii století, kdy se neválčilo a nevymýšleli se novější a dokonalejší zbraně a vojenské lsti. Od klacků a kamenů po nejmodernější sofistikované zbraně dnešní doby. V létě 1918 se setkávají v lázních Poděbrady dva lidé. Augustin Schweiger  a Hans-Joachim von Grawahl.

Augustin Schweiger byl učitelem hudební nauky na Chvalské škole v letech 1913 – 1919. Byl to podivín, starý mládenec, roztržitý a zapomětlivý. Hudbě zasvětil celý svůj život, měl absolutní hudební sluch, uměl hrát na celou řadu nástrojů a jeho velkou zálibou bylo zaznamenávání každodenních běžných zvuků do notových zápisů.

Grawahl byl profesorem akustiky na Vídeňské univerzitě a světově uznávaným odborníkem na šíření zvuků v různých fyzikálních prostředích. Schweiger se von Grawahlovi svěřil se svým koníčkem, kterým je zaznamenávání přírodních a dalších zvuků do not a jejich spojování do větších celků. Profesor von Grawahl zase zaníceně hovořil o svém posledním výzkumu vlivu hodnoty rosného bodu na šíření zvuku v otevřené krajině. Z jejich zanícené debaty se zrodila zajímavá myšlenka. Každé vojsko, aniž by při tom muselo být nepříteli na dohled, vydává při své činnosti zcela charakteristické zvuky, ať už jde o střelbu, letící letadla nebo přesuny pochodujících či motorizovaných jednotek. Tyto zvuky by bylo možné nahradit nahrávkami, které by se daly zesílit, vysílat směrem k nepříteli a tím ho uvést v omyl, že se naši vojáci vydali na nové pozice nebo zahájili silnou palbu. Taková dezinformace by mohla mít ve válce velký význam. Oba muži se pustili do práce.

Nápad měl také silnou podporu na Ministerstvu národní obrany. Mezitím profesor von Grawahl využil svých kontaktů s Josefem Berlienerem, který měl v Ústí nad Labem továrnu na fonografy a gramofonové desky. Ukázalo se však, že nahrávky střelby z kanonu nebo z velkorážného kulometu nelze na fonograf zaznamenat, protože tak silné zvuky poškozují vlastní nahrávací zařízení a zvuk není potom možné v uspokojivé kvalitě reprodukovat.

Tady opět přišel ke slovu Schweiger, který dokázal nahradit skutečné zvuky tóny z hudebních nástrojů a vytvořil notové podklady, podle kterých bylo možno imitovat hluk jedoucí kolony pomocí violoncell, fagotů a pozounů, letící letadla byla nahrazena saxofony a tubami, pochodující jednotky nahradila velká skupina bubínků, dělostřelbu zastoupily tympány a ozvěna výstřelů se dala úspěšně imitovat na lesní rohy. Do práce na nahrávkách se aktivně zapojila Posádková kapela 13. Lehkého dělostřeleckého pluku z Chlumce nad Cidlinou.

Všechno vypadalo nadějně. Nahrávky na deskách se povedly, nejmodernější zvuková aparatura byla namontována na podvozek auta  Praga  a ve spolupráci s Ministerstvem národní obrany bylo uspořádáno předvádění nové „zbraně“. 20. října 1919 byli na slavnostní předváděčku, kromě jiných, s velkou pompou pozváni předseda vlády, ministr průmyslu, ministr národní obrany, armádní špičky a vojenští přidělenci z ambasád spřátelených zemí. Vrchní konstruktér Pragovky osobně předjel s prototypem reproduktorového vozu před vyzdobenou tribunu s pozvanými hosty. Ministr národní obrany přečetl slavnostní projev a dal pokyn předvést první nahrávku.

A pak se to stalo!!!

Příšerně zesílený hluk zaútočil na shromážděné. Původní hluk určený k matení nepřítele z mnoha kilometrů pustili přímo do shromážděných. Nastala panika. Auta zablokovala výjezd, nastalo mnoho havárií a zraněných. Protože i velící důstojník si držel uši, nemohl dát znamení k vypnutí aparatury a tak k ukončení toho nelidského kraválu. I tak někdy končívají velké myšlenky.

Sečteno, podtrženo. Auto muselo být ihned rozmontováno, zvuková aparatura zničena, desky se záznamem rozbity. Učitel Schweiger byl na návrh vrchního zemského školního inspektora, pro nadbytek mimoškolních aktivit okamžitě přeložen na dvoutřídku do Horního Maršova. Kapelník Posádkové kapely z Chlumce nad Cidlinou nadporučík Šrámek byl potrestán týdnem vězení za svévolné zneužití výcvikového času jednotky k nepovolenému účelu. Ministerstvo národní obrany, které původně tak horlivě projekt podporovalo, vyhlásilo na něj embargo. Profesor von Grawahl se ještě týž den vypařil do Vídně a zbyl po něm vlastně jen ten – KRAVÁL.

Celou historku okolo kraválu si můžete přečíst podrobně zde. Námět nám zaslal Přemysl Frýda. Děkujeme!