proč šibal, mazaný, prohnaný, vypráskaný, pálený hoch, má za ušima a pod.

Nezřídka jde o jazykové výrazy zajímavé a jejich etymologie překvapující. Některá z těchto označení jsou jasná. Například uličník, kde zcela pochopitelně jde o jedince vychovávaného ulicí. Odpověď na většinu vzniku přívlastků "lotrů a lotříků“ nám dává historie a kvalifikuje je docela průhledně a zřetelně jako zločince podle vytrpěných trestů nebo mučení útrpného práva.

K všeobecnému překvapení pálený byl doslova ten, koho pálením na výslechu nutili k doznání viny. Vypráskaný zase ten, kdo za své trestné činy utrpěl výprask, nebo kdo byl vymrskán z města. Podobně i slovo prohnaný označovalo člověka vyhnaného. Svým původem sem patřilo ovšem také přídavné jméno mazaný, fikaný, i substantivum šibal, nebotˇpříslušná slovesa (mazat, fikat, šibat) označovalo vesměs šlehání, bití metlami. Ještě v Jungmannově slovníku čteme u slova šibal poznámku „vyšibaný z města“ u šibenice, kde zločince šibávají (tj. mrskají).

O kom se vědělo, že byl bit nebo pálen při výslechu, trestán vymrskáním z města nebo mu bylo vypáleno znamení za ušima, z toho tedy ono měl za ušima, ten měl pověst zkušeného lotra,  který se vyzná v různých kouscích a nezalekne se trestu. V 18. století útrpné právo zmizelo a tělesné tresty byly zrušeny, ale v jazyce příslušné výrazy mazaný, pálený, vypráskaný, prohnaný, má za ušima apod., ovšem v posunutém významu fungují dál již jen jako charakterové vlastnosti člověka.

Vzpomeňme na Figarovo hodnoceni: „Figaro tys hlava pálená!“

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další:  Proč