proč tohle neví nikdo

Proč hihihi a chichichi se píší s měkkým „I“, když od mala do nás vtloukali, že po „H“ a „CH“ se píše v češtině zásadně tvrdé „Y“ !!!

Mohli bychom předpokládat, že psaní měkkého „I“ se ustálilo v daných citoslovcích již ve staré češtině a že tedy psaní hihihi a chichichi je dáno vývojově. Tuto variantu ale můžeme po konzultaci s lingvisty, kteří se zabývají starou češtinou, směle vyloučit. Ve starých textech se v těchto případech psalo tvrdé „Y“ vždy!

A když si odborníci neví rady, uchýlí se do houštiny cizích slov. Prý jde o kodifikaci. Pojem kodifikace znamená v lingvistice zakotvení nebo ukotvení nějakého textu nebo i jiné jazykové entity a jeho norem. Logické vysvětlení ale nikde. Když například se uzákonilo, že chodec má na přechodu přednost, tak se také muselo dodat, že před tramvají ne. Tramvaj by to neubrzdila a prudkým brzděním by mohla vzniknou i četná zranění cestujícím. U chichi a hihi záměnu tvrdého „Y“ nezdůvodní nikdo ani logicky, ani nelogicky.

Pak na nás vytáhnou důvod onomatopoický – zvukomalebný a specifické významové rysy bychom pracovně mohli označit jako „subjektivní měkkost“ a „subjektivní tvrdost“. Tedy u hihi a chichi pociťujeme slabiky měkce, kdežto u jiných citoslovců jako je hyje a kykyryký je cítíme jako tvrdá. Jsou to ale citlivky. Nebo snad „cytlyvki“?! To snad proboha ne!

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč