proč vlastně Oidipův komplex vznikl zbytečně

Pro zopakování  školních znalostí uvádím toto: Thébskému králi Laiaovi věštba určila, že se dočká záhuby od svých potomků a jeho vlastní syn se ožení se svojí matkou. Král se rozhodl pro bezdětné manželství. Královna Iokasté ale přesto (záhadně?!) otěhotněla!!! Král dal tedy ze strachu rozkaz pohodit syna Oidipa  v lese. Předtím mu ještě měli zmrzačit nohy a svázat je řemenem. Králův příkaz ale nebyl vykonán a dítě bylo ponecháno u pastýře. Dobří lidé Oidipa vychovali a starali se o něj až do dospělosti.  Jako jinoch opustil domnělé rodiče a vydal se do světa. (To je jak v pohádkách, co? Však tento příběh zavrhnutého potomka se stal vzorem mnoha pohádek, pověstí  a legend.)

Cestou však nevědomky zabil vlastního otce, rozluštil záhadu sfingy a osvobodil město Théby od nestvůry. (Na obrázku vpravo v srdečném rozhovoru právě se sfingou.) Za odměnu dostal Oidipus království a oženil se s ovdovělou královnou Iokasté. Až později se dověděl, že si vzal za ženu vlastní matku. Iokasté se oběsila, Oidipus se oslepil a synové ho vyhnali ze země. Po dlouhém bloudění, provázen dcerou Antigonou, došel usmíření na pahorku Kolónu Hippiu u Athén, kde zemřel.

Tuto báji z řecké mytologie básník Sofokles (496 – 406 př.n.l.) zpracoval v tragédiích Král Oidipus, Oidipus na Kolónu a Antigona. Oidipův komplex pak v psychologii popsal Sigmund Freud jako přepjatou až chorobnou lásku syna k matce, k rodiči opačného pohlaví, spojenou nenávistí k druhému rodiči.

Tedy tragédie na entou a vlastně nebýt té věštby, nemuselo k ní vůbec dojít. Věštkyně byly v tom čase docela v kurzu a vladaři si je hýčkali. Jejich předpovědi povětšinou se řídily pravidlem: Čím hůř, tím líp! Čím hrůznější věštba, tím byla účinnější a pravděpodobnější. Nejslavnější z nich byla rozhodně Sibyla Kumská v jižní Itálii. (Na obrázku vlevo.) Napsala devět prorockých knih zabývající se neštěstími a katastrofami. Katastrof popsala tolik, že se nutně musela občas strefit a některé z nich se stát už musely jen z počtu pravděpodobností. Byla to geniální taktika. Nevím jak dalece byla bystrozrakou věštkyní, ale obchodnice byla geniální. Nabídla svá proroctví ke koupi jistému Tarquiniovi, zpupnému vládci Říma. Král jí dal ale najevo, že cena je vysoká. To neměl dělat! Rozzuřená Sibyla spálila nejdříve tři a vzápětí další tři knihy a poslala o tom promptně do Říma zprávu. Polekaný král, který věštectví holdoval, rychle pro zbývající proroctví poslal a zaplatil za ně tolik, jako za všech původních devět. Nebo Sibila napsala knihy tři a devět knih byl jen obchodní trik? To už dnes nezjistí nikdo!

Vrátím se ale k té naší věštkyni thébské. Co ji král nebo královská rodina provedli, že jim naservírovala tak děsnou budoucnost? Nepozvali ji na svatbu, jak to známe z pohádek? Nebo byla jen obyčejně lidsky zlá a závistivá? Možná. Když si uvědomíme, že to byla ženská z masa a kostí, mohla to být klidně zavržená králova milenka a král ji požádal ze staré známosti, že ano! Ale chybu udělal i král, že naslouchal a spustil tak dominový efekt neštěstí a tragedií. Nebo myslíte, že by Oidipus krále, vlastního otce, zavraždil, kdyby ho znal? Myslíte si, že by si vzal svoji matku kdyby ji znal? O tom silně pochybuji! Svědčí o tom i samotný trest, který si uložil.

Dnes jsou v kurzu zase poradci a lobbisté a takový poradce jak mu necinkne, jak nemá "pět na stole v českých", ještě lépe deset, tak máme smůlu všichni. Možná, že té thébské také jen zacinkali málo.

Pokud si myslíte, že ten konec světa bude 21. 12. 2012, jak tlučou nám do hlavy ze všech stran, tak více zde: 

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč