proč Jiříkovo vidění bylo NDE v klinické smrti

Když chceme říci, že zažíváme neuvěřitelný příběh, že se cítíme jako ve snu, že nevěříme svým vlastním očím, že jsme užaslí, že koukáme jako spadlí z Měsíce, eventuálně koukáme jako tele na nová vrata, řekneme, že jsme jako v Jiříkově vidění. Odkud toto slovní spojení pochází? Tak to vám povím a je mi naprosto lhostejno, kdo dočte až do konce. Je to svobodná volba každého.

Mnozí jsou přesvědčeni, že se jedná o stejnojmennou divadelní hru Josefa Kajetána Tyla. Jiřík je mladý čeledín u zámožného sedláka Říhy a má rád jeho dceru Kačenku. Je však neustále nespokojen se svým postavením, a myslí si, že každý jiný se má mnohem lépe než on. Jednou usne na seně, a zdá se mu sen. Je před Blaníkem, Blaník se rozestoupí, a on může dovnitř. Tam si může nabrat “Blanického ovsa”, kolik pobere. V této mravoličné hře ale nakonec pozná, že peníze a postavení není vše. Waúúú. Celý obsah je hezky popsaný zde: http://www.ctenarsky-denik.cz/Josef-Kajetan-Tyl-Jirikovo-videni-17819

Spojení Jiříkovo vidění je však daleko starší. Už někdy na počátku 14. století se do Čech dostaly opisy latinského spisu Visiones Georgii, které pak na přelomu 14. a 15. století, tedy čtyři sta let před tím, než se Tyl narodil, vyšly v českém překladu jako Jiříkovo vidění. Jiříkovo vidění je skutečnou legendou, s níž mělo jen málo lidí příležitost se doopravdy seznámit, protože zatím vyšla jen v několika vědeckých kritických vydáních. Největším překvapením pro čtenáře nepochybně bude, že nejde o smyšlený příběh, ale o unikátní případ uměle navozené klinické smrti. Jiřík z Uher je historickou osobností a rovněž místo, kde k jeho vidění došlo, existuje. 

Jiřík byl syn mocného uherského zemana a byl velice silný. Když mu bylo čtrnáct let Uherský král ho ustanovil vládcem nad městem Trója blízko Neapole. Tento zeměpisný nesmysl připisují všechny zdroje na vrub překladatele nebo přepisovače a prý příběhu dodávají na půvabu. Ano, skláním se před přesilou i já tedy souhlasím. Trója je hnedle vedle Neapole (ó, jak půvabné) a uvidět ji, mohu zemřít i já. V podstatě ale to není relevantní a v tomto případě je to úplně jedno a fuk. Zkrátka někde ten Jiřík vládnul. Ale především krutě zabíjel a vraždil a mučil a mordoval, až bylo toho mordování tolik, že si byl sám sobě odporným. Vydal se na kajícnou cestu po světě a skončil až v irském klášteře sv. Patrika. Tam vstoupil, jak říká „v hlubokost země“.

Co se stalo pak a co bylo zaznamenáno ve zmíněném spisu Visiones Georgii, by odpovídalo tomu, že Jiřík prožil klinickou smrt. Cesta tunelem, setkání se zemřelými přáteli nebo panoramatický přehled života od dětství až po současnost. To jsou jen nejznámější, celkem pozitivní zážitky lidí, kteří klinickou smrtí prošli. Novodobé studie ale ukazují, že se lidé vrací i s negativními prožitky, jako se to stalo právě Jiřikovi.  Koluje v nás představa, že smrt je záležitost okamžiku. Jde ale o proces, který započne, když srdce přestane tlouci, plíce ustanou svou práci a mozek nevykazuje známky fungování. Po srdeční zástavě ale následuje krátká doba, od několika sekund po hodinu či déle, ve které může záchranná služba uspět ve znovuobnovení srdeční činnosti a odvrátit tak proces umírání. Klinická smrt nastává v případě zástavy dechu a srdeční činnosti. Vědci popisují tento stav vědomí jako NDE, near death experience – zážitek (zkušenost) blízkosti smrti.

Jiříkovy zážitky přesně odpovídaly jeho dosavadnímu životu. Jakoby si Jiřík musel během těch kritických minut odžít ty strašné jeho činy v NDE, jakoby se musel očistit od všech hrůz, co za svého krátkého života napáchal. V jednom ze třiceti viděních se píše: „…tři tisíce  čertů a tři tisíce ďáblů v podobách rozličných zvířat, jako lvové, medvědové a dálej přes hlavu se přemetajíc, z jejichž úst veliký oheň a smrad vycházel… Dále jedno veliké místo ohnivé, které velmi hořelo, naplněno jsouce rozpuštěnou smůlou, olovem a sírou, v němž ďáblové duše mučili, …a jiné zase mužské i ženské, mající ostruhy ostré a ohnivé přes pupek, a ďáblové válely ty duše jako mlýnské kolo….“  Tak to jde dál, pálení, mučení, škvaření a smrad a křik nemá konce, jakože není konce pozemského lakomství, nenávisti, křivd a jiných neřestí.

Vyjevený  Jiřík klopýtá přes hromady hadů a ošklivých potvor, odolává nesčíslným nástrahám a svodům a přes ráj, který je také kupodivu pod zemí a hned vedle pekla, se zase dostane šťastně na povrch země. Zažil toho na své cestě tolik, že mu skutečně přecházel zrak i sluch. Zkrátka - nevycházel z vidění. Teprve pak se vrací zpátky k životu a probouzí se.

U lidí, po prožití klinické smrti, dochází ke změně hodnotového spektra, mají zájem když ne o náboženství tak o duchovní život a spiritualitu a snižuje se jim významně strach ze smrti. Žijí více přítomným okamžikem a jejich život se stává celkově smysluplnějším. Převážná většina zážitků bývá pozitivní. Novější výzkumy z devadesátých let ovšem ukázaly, že přibližně 7 % z nich je děsuplných a nepříjemných. To by odpovídalo i případu našeho Jiříka. Dosud nikdy nebyl zjištěn nepříjemný zážitek u dítěte a tomu rozumím a doufám, že to není jen z důvodu, že dítě nedovedlo, nebo nechtělo zážitek popsat.

Základní fenomény jevu NDE jsou: obtížnost až nemožnost popsání zážitku, zaslechnutí výroku konstatující smrt, vnímání léčebných zákroků, pocity míru a klidu – nejčastěji bývají popisovány jako harmonie, lehkost, blaho, vnímání různých zvuků – střídají se příjemné, ale i nepříjemné, přičemž nepříjemné převládají, cesta tunelem, jasné, teplé a moudré světlo, opouštění vlastního těla  –  out of body experience, setkání se s dříve zemřelými přáteli, příbuznými, fenomén světla, panoramatický přehled dosavadního života od dětství až po současnost, hranice nebo předěl, návrat, zábrany ve sdělování zážitku, vliv zážitku na další život, nový náhled na smrt. To uvádím pro úplnost.

Tento hrůzostrašný příběh o Jiříkově putování byl ve středověku jednou z nejoblíbenějších knížek lidového čtení a četl se za dlouhých zimních večerů a četl se při přástkách a četl se při každé příležitosti a jeho sláva trvala až do počátku 19. století. Asi lid prostý miluje horory, anebo si otázku jak taková smrt vypadá, pokládá velice často. Prý je to černá zeď, kde nahoře Bůh přibíjí tabulku se čtyřmi písmeny SMRT a Ježíš mu přitom drží štafle. My se pak na  ní rozplácneme jak moucha na skle pádícího auta a je konec všemu. Ne, nechci se ničemu vysmívat, třeba je ta zeď jen z papíru, člověk ji protrhne a octneme se na druhém břehu,  v jiném světě, uprostřed klidu, míru a krásné přírody. Jisté je, že 93% z nás zažije zážitky příjemné a jaké budou v tomto bodě, záleží fakt jenom na nás …!

 Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč