proč vox populi

Před pár lety, díky jisté televizní stanici, vešla do obecného povědomí lidí latinská fráze. „Vox populi, vox dei“ – “Hlas lidu, hlas boží“. Každý mohl navštívit televizní kabinu a volat svoje prohlášení do celého světa jakékoliv to „svoje“ městu a světu. Pokud bylo alespoň trochu poslouchatelné a koukatelné dostal se skeč do televize. Většinou ale chodili lidé se jen pitvořit a nic důležitého neříkali, a počin neměl s významem úsloví Hlas lidu, hlas Boží mnoho společného. Onen význam je srozumitelný: Když si lidé něco všeobecně, ve své většině, myslí, když něco všeobecně říkají, eventuálně dělají, je to správně. A tomuto hlasu se má naslouchat. Někteří by tu větu mohli vyložit tak, že to prostřednictvím lidu mluví Bůh, jiní zas, že lid je nade všechno, i nad Boha.

Tuto větu si mohou vzít za své heslo demokraté, ale i obyčejní populisté. Podívejme se do zákulisí tohoto úsloví. Jeho latinská podoba naznačuje, že by tu mohlo jít o citát z nějakého klasického, starého římského autora, eventuálně o výrok starého římského politika. Je to ale jinak. Dnešní mnohem elegantnější podobu dal této myšlence o šestnáct století později, tedy v osmém století, učený mnich a rádce císaře Karla Velikého, který se jmenoval Alkuin. Ten u císařského dvora vytvořil jakési duchovní centrum, zakládal školy, podporoval svobodná umění a psal. Kázání, komentáře, naučné spisy a také dopisy Karlovi Velikému. A v jednom z těchto dopisů je ona věta, která Alkuina přežila až do dneška.

Vox populi, vox dei, Hlas lidu, hlas boží je vzkaz pro vládce světského.

 Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč