proč vrdlouhat

Vrdlouhat, či nevrdlouhat? Co to vlastně znamená? Se slovesem vrdlouhat se dnes setkáme snad ještě občas v severních Čechách, nebo v knize Kláry Hoffmanové Vrdlouhání aneb prauda vo zázračným uzdravování. I pravopis v počítači vám vrdlouhat podtrhne jako chybné. Ne, není to chybné slovo, jen krásně archaické. Hlásková obdoba hrdlouhat je více méně běžná v části Čech východních.

Vrdlouhat vzniklo zkrácením spojení „v hrdlo lhát“, které však bylo, aspoň podle etymologa Václava Machka, zkomolením původního "v hrdlo cpát", tedy zpátky do hrdla vracet něco, co bylo řečeno, čili odvolávat. Vrdlouhat také znamená i lhát. „V hrdlo lžeš a hrdlem propadls!“, říkal kdysi kdesi v jakési pohádce jakýsi král. Víc si z pohádky nepamatuji a věta mi uvízla v paměti jako kudlibabka.

Slovník jazyka českého Františka Trávníčka z roku 1950 tvrdí sice také totéž co Machek: vrdlouhat = drze, nesmyslně lhát (v hrdlo lhát), navíc však k významům přidává i vypravovat něco zajímavého, třeba i smyšleného, takže vlastně lže jako když tiskne, ale krásně se to poslouchá, což se v podstatě nazývá literatura...

Vrdlouhám, vrdlouháš, vrdlouhá, vrdloužeme, vrdloužete, vrdlou… a sakra.


Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč