proč se říká: "po nás potopa!"

Mezi náboženskými mýty, které byly převzaty z bible, je i vyprávění o velké potopě, seslané na lidstvo pro jeho hříchy. Jde o ustálené slovní spojení, které se používá pro vyjádření nevhodného až bezohledného, krátkozrakého vztahu k budoucnosti. Od počátku křesťanství byla generacím vštěpována představa hrůzné zkázy za nesnášenlivost, pýchu a utlačování bližních. Během staletí se pak biblická potopa stala symbolem velkého trestu přicházejícího v okamžiku, kdy mocní tohoto světa překročili míru násilí, snesitelnou pro utiskované a bezprávné.

Číše lidského utrpení přetekla v dějinách mnohokrát a nejednou při výbuchu hněvu hořela panská sídla. V historických knihách se píše, že málokdy panovník a šlechta brali rozevřené nůžky mezi jejich rozmařilým životem a bídou lidu tak na lehkou váhu jako ve Francii za vlády Ludvíka XV. (1715 – 1774). S hrůzou líčí, že celá země byla v hospodářském úpadku a státní dluh dosáhl astronomické výše 4 miliard livrů ve zlatě. Jakoby si vzali mustr z tureckého hospodaření. To ale historikové nezaznamenali hospodaření současných „bezohledů“. Z těch dnešních by měli „ludvíkovci“ docela i komplexy a někteří by se z toho možná i opupínkovali.

K vlastní etymologii rčení, "po nás potopa":
Rčení měl vyslovit sám Ludvík XV., když za ním přišli s jakousi neodbytnou státní záležitostí. Odbyl dotěrné úředníky, kteří se opovážili vyrušovat ho z radovánek, slovy: „Já svět nepředělám. Můj následovník ať se s tím vyrovná. Po mně potopa!“ Vévoda Saint – Simon o tom napsal, že účinky takového hospodaření jeví se vždy ve zmatených poměrech, jejichž nedozírné následky vedou jen ke všeobecné zkáze a všeobecnému převratu.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč