proč vteřina

Byla doba, kdy se zdálo, že vteřina z našeho jazyka úplně vymizí. Bylo to za minulého režimu, ale režim za to nemohl. Vymrčeli si to vědci a technici a vteřinu nahradili pro časovou jednotku sekundou. Vteřinu pak dovolili používat jen jako jednotku úhlovou.

Sekunda pochází z latiny z přídavného jména secundas – druhý. Po minutě je to druhé zmenšení hodiny. Ten latinský původ se z nějakých neznámých důvodů na počátku 19. století nelíbil jistému Sedláčkovi. Sedláček v roce 1822 vydává odbornou práci Základy měřičství a geometrie a po vzoru mnohých obrozeneckých jazykozpytců hledá pro sekundu nový původní český ekvivalent. Napadá ho sice družina (druhá zmenšenina), ale toto slovo už svůj význam má. Potom nalézá v Rukopise královédvorském ve významu druhý slovo vterý. Konečně tak vzniká vte – řina. Na rozdíl od nosoplén a klapkobřinkostrojů a jiných legračních novoobrozeneckých nápadů se vteřina ujala.

Podobné slovo ve významu druhý existovalo už kdysi dávno v praslovanštině, jak dokazuje nejen ruské второй (vtoroj), ale i naše úterý, tedy druhý den v týdnu.

Když už jsem naťuknul ty obrozenecké čističe jazyka českého několik ukázek:
Nosopléna – kapesník
Pyskočistič – ubrousek
Klapkobřinkostroj – klavír
Stolostroj není výrobce stolů, truhlář, ale jídelna
Vokolník není ani kolář, ani plot, ale tác nebo-li podnos
Sladovinka není pivovarnický slad nebo pamlsek, ale cukr
Čudnice - kuchyň, pravděpodobně čadící světnice
Mastnolist není plátek slaniny, ale dort
Podkrmka – vykrmená husa
Zelenochrupavka – chřest
Krmovárik není hrnec ani sporák, ale kuchař
Podnosnice libočudná – doutník

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč