proč hřivna

Vždycky jsem si myslel, že hřivna je něco jako stará středověká hromádka dukátů a tak vykopat hřivnu bylo pro mě cosi  jako vykopat hrnec zlaťáků. Navíc, když zjistíte, že ve středověku hřivna existovala i jako váhová jednotka a 1 hřivna byla 0,253 kilogramů, tak jsem usoudil, že mám hřivnu vyřešenou. Ale ouha. Není to tak jednoznačné a prioritní etymologický význam je vlastně jinde.

V současném jazyce českém lze hřivnu pouze zakopat, což znamená nevyužít talent, nadání a promarnit své schopnosti,  nebo lze hřivnou přispět pomocí, radou, nápadem a také můžeme hřivnu rozmnožit. Za tyto souvislosti může středověký překlad Bible.

Jednou se jeden člověk chystal na cestu, dal si zavolat své služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal dalších pět. Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě. Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána.
Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: „Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.“
Jeho pán mu odpověděl: „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.“
Přistoupil ten, se dvěma hřivnami a řekl:  „Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.“
Jeho pán mu odpověděl: „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.“
Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: „Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš co ti patří.“
Jeho pán mu odpověděl: „Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.“

Ze souvislosti je jasné, že Kristus neměl na mysli majetek hmotný, ale duchovní. A tak se stalo, že hřivna a talent jsou dnes označením schopností a nadání, které se nemají zakopávat někde na poli, ale pěstovat, a tím rozmnožovat.

Dodejme jen, že hrivna je název současné ukrajinské měny a vraťme se k hřivnám starým. Důležité je, že původně měly tvar náhrdelníku. Odtud je totiž jejich pojmenování. Praslovanské grivna znamenalo náhrdelník a bylo odvozené od griva, což původně bylo pojmenování krku a šíje, které vzniklo z indoevropského ger-, pojídat, polykat. Později se griva říkalo dlouhé srsti na krku a odtud je naše dnešní slovo hříva, pojmenování srsti na těle koní, lvů a jiných živočichů.

Dříve byla hřivna jednotka váhy, početní jednotka a od dob Velké Moravy také platidlo. Hřivny byly kusy vzácného kovu, často stříbra. Také staří Rusové měli své grivny a od 12. století měnové jednotky vyjadřující určité množství stříbra. Hřivna se pak málem stala součástí československé soustavy platidel. V roce 1929 bylo uzákoněno, že bude zavedena stokorunová zlatá mince jménem hřivna. Kvůli hospodářské krizi k tomu nedošlo.  Týjó…

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč