proč vyžle

Když jsem šel do školy, nosil jsem kšandu, aby mi nespadly kalhoty. Učitelka řekla, že takové vyžle ještě neviděla a zavolala si do školy moje rodiče. Já jsem zase nevěděl, co to to vyžle je, tak jsem se urazil a nemluvil jsem s ní půl roku. Dnes již vím, že slovo vyžle se užívá, chceme-li o někom říci, že je hodně hubený.

Etymologický původ vyžle ale není tak jasný a jednoznačný, jak se nám na první pohled nabízí. V roce 1526 porazili Turci v bitvě u Moháče Maďary a na dobu 160 let si podrobili východní část tehdejšího Maďarska. Je velmi pravděpodobné, že již tenkrát je doprovázeli psi, které dnes nazýváme "žlutými psy tureckými". Byli to pravděpodobně honiči či slídiči zvaní vizsly využívaní pro lov se sokoly. Za zmínku stojí i význam slova vizsla. Lze na něj nahlížet jako na výraz ugrofinského původu "vizi", což podle jedné verze znamená hubený. Tomu by nasvědčoval i staročeský výraz vyžle jako přezdívka pro nedospělé děvče. Ostatně tento výraz je v přeneseném významu mnohdy používán dodnes. Podle jiné verze znamená vizi hledat či slídit.

Mohl bych tedy dát pouze ruku do ohně za to, že jde o hononymum. Slovo stejně znějící mající jiný význam. Při honech užívali lovci společně s ohaři a chrty i maďarské vyžle. V Jungmannově slovníku je uvedena věta: často malé wyžlátko za liškau padá w doupátko. I v současnosti se pro rasu maďarského ohaře někdy užívá označení vyžla (maď. rövidszőrű magyar vizsla). Postupně se názvem vyžle označovala i strašidelná bytost – malý hubený pes. Pro hubené dítě se slovo vyžle užívalo ještě také v podobách a obměnách jako vyžel, vyžlík, anebo vyžlec. Dnes je vyžle známo jen jako velmi expresivní označení velmi hubeného dítěte.

A nastala doba, kdy bych rád o jedno vyžle zhubnul.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další:  Proč