proč svatý Martin

je patronem vojáků a vinařů 

Svatých jménem Martin je v liturgickém kalendáři několik, ovšem tím, jehož svátek slavíme 11. listopadu a který je spojen se svatomartinským posvícením, je svatý Martin z Tours. Narodil se roku 316 či 317 v Sabarii (Panonie) – dnes Szombathely v Maďarsku – jako syn tribuna římské armády. Dnes by se dalo říci armádní úředník. V patnácti letech vstoupil také do armády a kolem roku 334 byl přidělen k posádce v Samarobrivě v římské provincii Galia (dnešní Amiens ve  Francii).

Tam jednoho dne, už jako důstojník – uviděl u bran města neoblečeného žebráka a impulzivně rozťal svůj vojenský plášť mečem na dvě části a jednu z nich žebrákovi daroval. V noci se mu pak zjevil Ježíš Kristus a když se ráno probudil, plášť byl opět celý. Krátce poté se nechal pokřtít a za několik let také odešel z armády.

V roce 371 se stal misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela příhoda. Martin, při své pověstné skromnosti, přijmout biskupskou hodnost nechtěl. Schoval se před papežovými vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej ale kejháním prozradily. Za to je odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za to na pekáči.

Svatý Martin zemřel 8. listopadu 397 v Cades a 11. 11 byl pohřben. Dožil se tak, v té době nevídaných, osmdesáti let. Stal se nejznámějším ze všech svatých a na tento den připadá i řada pranostik: "Na svatého Martina kouřívá se z komína", nebo třeba: "Na svatého Martina bude dobrá peřina".

Přestože žil ve 4. století, víme o jeho životě dost. Zásluhu na tom má především jeho žák Sulpicius Severus, který jeho obsáhlý životopis sepsal. Tak se můžeme dozvědět, že uzdravoval nemocné a dokonce i křísil mrtvé. Zastával se nespravedlivě vězněných a odvážil se intervenovat i u samotného císaře. Jeho apoštolská činnost zasáhla nakonec celou Galii a dnes se jeho jméno vyskytuje v názvu 4603 kostelů a kaplí na celém světě.  Je velmi oblíbený v Latinské Americe, kde bývá často nazýván San Martín Caballero (kvůli svému častému zobrazování na koni).

Tradice Svatomartinského vína vznikla a vyvinula se až z koloritu českých zemí, především Moravy. Tady mladé víno získalo svůj název podle pravidelného otvírání a prvního ochutnávání v den sv. Martina. Označení Svatomartinské víno ve spojitosti s vítáním nového vína se začalo užívat již na dvoře císaře Josefa II. Začátkem listopadu končila pracující čeledi u větších sedláků a vinařů služba. Některá vína bývala už tou dobou ve sklepě „vyčištěna“ a proto bylo zvykem ochutnávat novou úrodu. Ukončil se tak oficiálně rok a Svatomartinským vínem si připíjela čeleď se sedlákem na novou smlouvu.

Stejně tak na tento den připadá uzavírání smluv mezi obcí a obecními ponocnými, pastýři, ovčáky a dalšími lidmi. V tento den se také koná řada martinských posvícení, výročních a dobytčích trhů, poutí. Toho dne se obecně hodně slavilo a existují záznamy o mnohých rozpustilostech a výtržnostech prováděných „martínky“ – čeledí.

Ke sv. Martinu patří také samozřejmě husa. Legenda říká, že husa skončila na pekáči za trest, protože svým kejháním rušila bohoslužbu. Existuje také druhá verze, podle které se sv. Martin před svou volbou biskupem schoval k husám, jak jsem již uvedl a ty ho svým kejháním prozradily. Ať už je pravdou cokoliv, podzimní vykrmená mladá husa již ke sv. Martinu zkrátka patří.

O svatomartinské huse znám i jinou pověst: Zámecký pán si vyšel na lov divokých husí, začal se topit v bažině a zachránil ho poddaný sedlák. Ten za to dostal svobodu, ale musel zámeckému pánu v den jeho zachránění vždy přinést pečenou husu namísto té, kterou si pán letos nezastřelil. A když už sedlák, který přestal být poddaným, pekl husu pro pána, uspořádal zároveň hostinu i pro sebe, aby si připomněl výročí svého vykoupení z poddanství. A tento zvyk přijali i další lidé, a tak se slaví svatomartinské hody dodnes.
Podle pečené husy lze předpovědět i počasí na nadcházející zimu.

Naše babičky odhadovaly počasí podle množství a rozmístění podkožního tuku na těle husy, a pak také podle stavu jejích kostí. Když měla husa více podkožního tuku, pak byla tužší zima. Čím tmavší prsní kost husy je, tím blátivější budou Vánoce. A naopak čím světlejší, tím víc napadne sněhu. Důležitý je také hřbet kosti - pokud je do bíla, pak bude sníh i na horách. Když je naopak kropenatý, přijdou plískanice.

Počasí se dříve předpovídalo i na základě vrstev cibule, zda je listí na stromech dlouho či zda kachny nesou ještě na podzim vejce, což už není obvyklé.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč