proč a jak se k nám dostaly španělské ptáčky

Kdo si myslí, že dobrý španělský ptáček dostal jméno podle toho, že z talíře zmizí stejně rychle, jako by uletěl - mýlí se!

Za všechno může nepřizpůsobivost jisté Alonso Sanchez Coello Marie (21. 6. 1528 až 26. 2. 1603), dcery císaře Karla V. Měla za 20 let 16 dětí. To třetí,  ale pozor, byl Rudolf II. Krom svého bigotního pobožnůstkářství, pověrčivosti, netolerantnosti a nesnášenlivosti, byla Marie Španělská také velice mlsná a když se po manželově smrti přestěhovala do Prahy k Rudolfovi, vzala si s sebou i své kuchaře, kteří ji připravovali lahůdky z celého světa.

Jedna ze specialit byly lahodné telecí závitky s výtečnou nádivkou. Ve Španělsku jim dodnes říkají: el nino envuelto (zabalené dítě). Nádivku původních španělských ptáčků, připravovaných z telecího masa, tvořila dříve trochu jiná směs než dnes. Našli bychom v ní pravděpodobně sardelky utřené s máslem, strouhanou syrovou cibuli, sekanou petržel, žloutky a drcený pepř.

Tyto závitky byly považovány za španělskou specialitu, proto není divu, že pokrm dostal přídomek odpovídající jejímu původu. Vzhled krmě, jejíž bodce, štěpiny (dnes párátka), sloužící k sepnutí závitku, připomínaly našim předkům ptačí nožičky, a ty pak květnatý název doplnily na finální španělské ptáčky.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další:  Proč

anebo rovnou recepty: svíčková na smetaně, jehněčí guláš, kančí se šípkovou omáčkou atd.