proč se říká: nepozdravil u vrbiček
Obrat: „Nepozdravil u vrbiček“ vznikl v 1. polovině 19. století, ale používá se hojně dodnes. Otcem tohoto obratu je jistý František Jaromír Rubeš (1814 – 1853), český obrozenecký spisovatel. V novele „Pan amanuensis na venku aneb Putování za novelou“ mladý právník a také spisovatel Antonín Prášil hledá na českém venkově vhodný námět pro svou tvorbu.
Pan amanuensis (tehdejší označení pro nižšího soudního úředníka) po úmorném putování odpočíval pod vrbami na břehu potůčku a nepozdravil muže, který se tam objevil „v klobouku na tři facky, s neapolitánským nosem v obličeji a v ruce s tlustou španihelskou“. Byl to správce místního panství, člověk ješitný, malicherný a patřičně mstivý. To však amanuensis Prášil zjistil až ve chvíli, kdy se pro zanedbatelnou maličkost ocitnul před vykonavatelem moci v oblasti panství.
„Pan správce mě ani slyšet nechtěl a chodě po kanceláři, asi pětkrát opakoval s jakousi lítostí: Dobře, nepozdravil u vrbiček!“ Uražená ješitnost mu nedovolila, aby spravedlivě posoudil vzniklou situaci. Správce v Rubešově novele se stal představitelem povýšenectví, nadutosti, nedůtklivosti, který se z uražené ješitnosti dokáže krutě mstít.
|
anketa
|
Tak na to pozor přátelé. Mám pocit, že takových správců stále přibývá, poslední dobou řadou geometrickou. Tuhle jsem na jistém úřadě potřeboval vyřídit jakési povolení a čekal jsem na uvolnění místa na parkovišti. Konečně odjela dokonce dvě auta stojící vedle sebe. Než jsem ale stačil nastartovat, promptně tam zajel Superb – tlustý kola a bezohledně zaparkoval zešikma tak, že nezbylo místo ani na fichtla. Nejenže jsem toho člověka nepozdravil, ale ještě jsem si dovolil říct, co si o něj myslím. Když jsem pak otevřel dveře příslušné kanceláře, kdo myslíte, že tam seděl? |
Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč
 Předchozí | Další  |
